o.h. diary

Včera přijel dřív, než jsem očekával – aneb, Scope, díky. Zcela zakřiknutý, dle mého názoru vyděšený, co se děje. Když jsem na něj v šalině mluvil, vyděšeně mňoukal. Toliko k jeho začátkům a já jsem vcelku rád, že se velice brzy vzpamatoval.

Položil jsem ho do středu pokoje a otevřel mu přepravku. Hodně dlouho mu trvalo, než se rozkoukal a vylezl z ní, několikrát znova zalezl dovnitř. Není divu – bylo to jeho útočiště pro víc jak tři hodiny cestování, kdy netušil, co se děje. Jakmile přepravku opustil, začal prolézat všechny kouty, mňoukajíc, hledajíc své sourozence a matku.

Nechal jsem ho prolézt celý pokoja pak jsem mu naservíroval kapsičku a pokusil se ho nějak zabavit. Přes všechno moje očekávání se do kapsičky pustil a začal ji postupně konzumovat – vždy si odběhl jen pro pomazlení, pohlazení a trochu hry s hračkami a začal se opětovně věnovat jídlu *momentálně si s nabušeným bříškem hraje v kočkolitu, tak doufám, že pochopil, že toto je nyní jeho záchůdek – yahoo! První mokrá hroudečka!*

Zbytek večera jsme strávili hraním. Občas kňoural – hlavně když si prolézal temné koutky nebo já šel si vyčistit zuby a nechal jej samotného, což byly věci, které jsem nemohl ovlivnit.

Noc byla…. Zvláštní. Dá se říct, že jsem se nevyspal, ale vůbec mi to nevadí. Strávili jsme ji u mě v posteli, maličký se často probouzel, kňoural a očividně postrádal rodinu, takže jsem strávil noc tím, že jsem ho mazlil. Je to neskutečně hravé, mazlivé kotě.

Přes noc také – jak jsem zjistil ráno – navštěvoval misku s vodou a granulkami, což mne velice potěšilo. Vstávání v šest je pro mne poslední dobou rutina, takže ani to mi nevadilo.

Dnes ráno dostal kapsičku *plánuji dávat ráno a večer*, čerstvou vodu a teď je chvíli ponechán, aby se zabavil, na což reaguje kňouráním. Inu… jdu se mu věnovat.