Zobrazují se příspěvky se štítkemgroups. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemgroups. Zobrazit všechny příspěvky
Atsushi Sakurai
Jméno : Sakurai Atsushi (At-chan)
Narozen : 7. března 1966, Gunma
Rodina : otec zemřel, když bylo At-chanovi 19, matka v roce 1991; starší bratr má rodinu s dětmi
Rodinný stav : rozvedený, s dítětem (Sayuri Watanabe, stylistka skupiny, 1991-92); podruhé ženatý (2004)
Úloha v kapele : v letech 1983-85 bubeník, od 85 zpěvák
At-chanovy vzpomínky na dětství zřejmě nepatří k těm nejšťastnějším. On i jeho starší bratr vyrůstali ve společnosti svého často opilého otce, který je zřejmě sice nikdy nebil, přesto však v domácnosti neustále převládala napjatá atmosféra. Sám se v jedné eseji zmínil o tom, že byly doby, kdy svou rodinu nenáviděl. Možná právě proto byl trochu problémovějším dítětem s téměř žádnými přáteli.
Když pak Imai Hisashi začal sestavovat svou skupinu, dostal se do ní nějakým způsobem i Atsushi, který s Hisashim sice chodil jeden rok do stejné třídy, ale nepromluvil s ním ani slovo. Vybral si tehdy bicí, zřejmě na protest otci, který byl proti. Tak se At-chan dohodl s Tollem a chodil zkoušet k nim domů. Přání být bubeníkem ho však pomalu opouštělo a At-chan si začal přát být zpěvákem. V té době zrovna Tollova skupina postrádala vokalistu a tak se Atsushi zeptal svého přítele, co si o tom myslí. Ten mu doporučil, aby zůstal tam kde je. At-chan uposlechl. Brzy se mu však naskytla šance, jelikož od skupiny odešel Araki, jejich tehdejší zpěvák. Hisashi chtěl sice to místo původně obsadit někým jiným, ale Atsushi šel sebevědomě za svým, prohlásiv, že je lepší než ten vybraný, přestože toho kluka nikdy zpívat neslyšel. Od té doby je zpěvákem B-T právě At-chan.
Přestože každý z B-T tvrdí, že skupina nemá žádného "šéfa" je faktem, že At-chan a Imai Hisashi stojí značně v popředí. Sakurai Atsushi je autorem většiny textů, přesto, pokud je mi známo, nevyšlo ani jedno album, na němž by byly čistě jen jeho texty. Je to poněkud dekadentní osobnost, což se samozřejmě podepisuje nejen na jeho životě, ale hlavně na jeho práci. Mezi jeho písněmi není těžké najít nějakou temně laděnou záležitost. Dále se v jeho tvorbě projevuji i pacifismus a jeho nesouhlas s válkami, či blízký vztah k jeho matce, jejíž smrt ho hluboce zasáhla.
Pokud jde o hudbu, je At-chan velkým fandou Davida Bowieho a hlavně pak skupiny Bauhaus, u níž ho nezaujala jen jejich hudba, ale i vizuální provedení klipů, kde se často nachází hra stínů a světla, což můžeme v hojné míře najít i u B-T.
Buck-Tick však není jeho jediným působištěm, co se hudební scény týče. Mimo jiné je jeho side-projektem skupina Schwein, jejímž členem byl i Imai Hisashi a jíž má na svědomí Raymond Watts. V roce 2001 vydali první album pod názvem Schweinstein a téhož roku pak Son of Schweinstein, které obsahovalo zremixované skladby z prvního alba.
V roce 2004 spatřily světlo světa dvě At-chanovy sólo singlovky - Sacrifice a Taiji / Smell. Ještě toho roku vydal i své první album Ai No Wakusei, k němuž se vázalo i turné -Explosion- Ai No Wakusei Live 2004 a jeden photobook.
Ve svém velmi aktivním roce 2004 si navíc našel i čas na to, aby vydal vlastní knihu poezie - Yasou.
Mezi jeho zvyklosti patří časté pití a kouření, díky čemuž si prošel mnoha zdravotními problémy. Podle záznamů z koncertů a inteview se však nezdá, že by poslechl rad lékařů a přestal s tím.
Další zajímavosti :
- At-chan je velkým milovníkem koček
- trpí klaustrofóbií a má strach z výšek.
- v časopise SOUP (listopad, rok neznámý) uvedl tři své oblíbené knihy/autory - Kokoro od Natsumeho Sosekiho (když to četl poprvé, příliš ho to nezaujalo, jelikož jde o starší knížku, ale pak se k tomu vrátil a zamiloval si ji), Coin Locker Babies od Murakamiho Ryua (tato kniha v něm prý vyvolává pocit, že musí něco udělat). Dalším jeho oblíbeným autorem je Mishima Yukio. Tyhle knihy a autoři se mu líbí, protože jsou temní a nutí ho přemýšlet o tom, jak autor zpracoval pojetí "smrti".
- je fanouškem známého japonského hudebníka Morrieho (oba mají slabost pro temné věci) (zdroj)
Akado
Rusko | metal | Aktivní - 2002 - dodnes | Oficiální stránky | Galerie
Akado je elektronic-metalová skupina, která vznikla roku 2002 v Rusku.
Členové
- Shatenew - zpěv, kytara
- Stinger - klávesy
- Kelly - kytara
- Miomi - baskytara
- Ghost - bicí
Acid Black Cherry
Japonsko | j-rock | Aktivní - 2007 - dodnes | Oficiální stránky | Galerie
Soukromí projekt zpěváka rozpadlé skupiny Janne da Arc - yasua. Název se často zkracuje na A.B.C.
BUCK-TICK
Japonsko | j-rock | Aktivní - 1984 - dodnes | Oficiální stránky | Galerie
Buck-Tick je japonská rocková skupina, která má pět členů: Sakuraie Atsushiho (zpěv), Imaie Hisashiho (kytara, druhý hlas, zvuky a theremin), Hoshina Hidehika (kytara a druhý hlas), Higuchiho Yutaky (basová kytara) a Yagamiho Tolla (bicí). Zformovali se v roce 1984 a od té doby jsou téměř nepřetržitě aktivní. V průběhu své kariéry experimentovali s mnoha odlišnými hudebními žánry, včetně punku, post-punku, nové vlny, goth, industrial, elektronické hudby a klasického rock’n’rollu.
Spolu s X Japan jsou Buck-Tick běžně označováni za zakladatele vlny visual kei, třebaže nikdy nebyli typičtí představitelé. Členové mají navíc ke své dlouholeté a produktivní kariéře jako skupina i sólové projekty a spolupracovali s mnoha známými umělci, japonskými i zahraničními.
Členové
- Sakurai Atsushi (櫻井 敦司, přezdívka Acchan nebo At-chan): zpěv
- Imai Hisashi (今井 寿, přezdívaný Imai): kytara, theremin, druhý hlas a různé zvuky
- Hoshiho Hidehiko (星野 英彦, známý jako Hide): kytara a klávesy
- Higuchi Yutaka (桶口豊, známý pod přezdívkou U-ta): basová kytara
- Yagami Toll (ヤガミ・トール, přezdívka Anii, Aniki. Toto jméno je také pseudonym, skutečné jméno není známo.): bicí
Přes svá odlišná příjmení, Yutaka a Toll jsou bratři.
(Pozn.: Jména jsou psaná japonským způsobem, tj. první příjmení, druhé křestní jméno.)
Historie
Skupina Buck-Tick byla původně založena v roce 1984 pod jménem Hinan Go-Go. Všech pět členů žilo ve městě Fujioka, v prefektuře Gunma. Imai Hisashi přišel s nápadem na kapelu, a chtěl ji založit i přesto, že tehdy neuměl hrát na žádný hudební nástroj. Naverboval svého přítele, Higuchiho Yutaku, a spolu začali cvičit - Imai na kytaru, U-ta na basovou kytaru. Pak se U-ta zeptal Hoshina Hidehika, se kterým se přátelil od prvního ročníku na střední škole, jestli by se chtěl také připojit. Protože Hide byl vysoký a přitažlivý, U-ta ho chtěl přesvědčit, aby přijal místo zpěváka, ale Hide měl větší zájem o hru na kytaru a nechtěl stát v popředí, takže se zpěvákem stal Imaiův známý Araki. Sakurai Atsushi, rebelský spolužák Imaie, se kapele nabídl jako bubeník.
Imai pojmenoval skupinu "Hinan Go-Go" ("Hinan" znamená v japonštině kritika). Jakmile měli natrénováno dost na to, aby mohli hrát, začali vystupovat na menších místních akcích. Ze začátku hráli covery písní slavné japonské punkové skupiny The Stalin. Od počátku si byli vědomi své reputace a pokoušeli se odlišit od davu. Vystupovali v oblecích s vlasy vyčesanými nahoru a brzy přidali i bílý make-up.
Jakmile Imai odmaturoval, přestěhoval se s Arakim do Tokia a začal navštěvovat návrhářskou školu. U-ta a Hide odmaturovali o rok později a také se přestěhovali do Tokia. Přesto se o víkendech vraceli domů, aby mohli zkoušet a vystupovat. Během léta 1984 se kapela přejmenovala na Buck-Tick s výslovností "bakuchiku", což je japonské slovo pro prskavku. Také začali hrát originální písně, které psal Imai.
Atsushiho rodiče mu nedovolili přestěhovat se do Tokia, takže zůstal v Gunmě jako jediný. Trávil všechen svůj čas o samotě, často navštěvoval koncerty a sledoval vystoupení skupin v televizi, a rozhodl se, že už nechce hrát na bicí. Místo toho se chtěl stát zpěvákem. U-tův bratr byl rovněž členem kapely, SP, která zrovna přišla o zpěváka, a Atsushi se zeptal Tolla, jestli by ho mohl nahradit. Toll jeho žádost odmítl a SP se rozpadli.
Nicméně ve stejnou dobu ostatní členové začali cítit nechuť k Arakimu. Imaiovy schopnosti v psaní písní se zlepšovaly, ale Araki nebyl schopný zvládat melodie. Ačkoliv to pro ně bylo bolestivé, kapela se rozhodla Arakiho vyhodit a Atsushi zaujal jeho místo. Buck-tick nyní scházel bubeník, ale toto místo bylo zaplněno bratrem U-ty, Yagami Tollem, poté, co ho U-ta přesvědčil, že to pro něj bude nejlepší způsob, jak překonat ztrátu vlastní skupiny. Tak se zformovalo složení Buck-Tick, které se od té doby nezměnilo.
Hudební styl
Hudba Buck-Tick se v průběhu let výrazně vyvíjela. Svá raná léta nazývají „vyloženým punkem“. Používali jednoduché rytmy a akordy, písně byly většinou v durových stupnicích a v textech často využívali angličtinu. S příchodem „Taboo“ a v průběhu „Kurutta Taiyou“ začali experimentovat s temnějším a dospělejším zvukem. Při „Darker Than Darkness –style 93-“ se vyvinuli do tvrdšího, hard-rockovějšího zvuku, který v jejich díle dosud přetrval, a který až do dob „Mona Lisa Overdrive“ kombinovali s elektronikou. V posledních letech u „Juusankai wa Gekkou“ vědomě přijali gotické pojetí, které zkombinovali s retro rock’n’rollem u alba „Tenshi no Revolver“.
Některé elementy v jejich hudbě přetrvávají, například drnčivé kytarové akordy, výrazné basové tóny, skřípavý rámus elektronicky narušených zvuků a rozpolcené melodie, které klouzají mezi durovými a mollovými stupnicemi, stejně tak Atsushiho charakteristický sytý baryton. Atsushi je známý pro své dekadentní texty, které skládá převážně v japonštině, ale často naráží i na existenciální psychologická témata. Imai složil mnoho písní, které připomínají příběhy science-fiction, včetně témat jako například umělá genetické manipulace a počítačové pirátství, ale poslední dobou odbočil spíše k jednoduchým milostným písním.
Sólové projekty
Sakurai Atsushi a Imai Hisashi vytvořili, společně s Raymondem Wattsem, Saschou Konietzkem a Luciou Cifarelli, skupinu Schwein, se kterou vydali album "Schweinstein" a následně EP remix "Son of Schweinstein".
Imai také působí v tříčlené skupině Lucy, kde hraje na kytaru a zpívá. Skupina vydala dvě alba, „Rockarollica“ a „Rockarollica II.“
Sakurai vydal pod svým jménem sólové album „Ai no Wakusei“ („Planeta Lásky“), pro které napsal texty a nazpíval vokály. V roce 2004 se také odehrál jeho herecký debut, ztvárnil postavu lovce upírů v krátkém filmu Longinus režiséra Ryuuheie Kitamury.
Yagami Toll vydal sólové album „1977/Blue Sky“ se skupinou nazvanou „Yagami Toll and the Blue Sky.“ Koncept tohoto alba se zabýval smrtí Tollova staršího bratra, který také hrál na bicí a zemřel v roce 1977.
Higuchi Yutaka působil v kapele „Wild Wise Apes“, ve které hrál na basovou kytaru. Skupina vydala jedno album, „3rd World“.
Hoshino Hidehiko v roce 2007 založil skupinu Dropz, ve které hraje na kytaru a klávesy. Začal s touto kapelou, protože chtěl experimentovat s elektronickou hudbou. Skupina vydala jedno album, „Sweet Oblivion“, ale zatím neuspořádala žádné koncerty.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)