Absinth. Absinth! Absinth?
V pátek se mi splnil jeden z mých nejtajnějších snů…. Ochutnal jsem nápoj všech spisovatelů a proutníků, hulvátů a intelektuálů, andělů a démonů, ztělesněný v nádherné sklence s jasně temným obsahem.
Zelená víla.
Vybájená v mé mysli jako něco zcela dokonalého a originálního. Něco natolik božského, že ovlivňovalo zrod literatury, kterou jsem tolik pohoršen a zároveň ji miluji.
Zelená víla ukrytá v Absinthu.
Tak tomu přece říkali v jednou pro mne nejkultovnějším snímku všech dob. Ano, Drákula a oslňující Gary, který mu dodal vizáž, před níž bych klečel na kolenou.
Ochutnal jsem zelenou vílu.
Acid Black Cherry - Koi Ichiya PV
Donesli mi dvě prazvláštní skleničky. V jedné bylo nasypáno mnoho kostek ledu,. V druhé byla dvoucentimetrová vrstva vulgárně provokativního Absinthu. Po krátkém zaváhání skončil Absinth ve skleničce s ledem.
Led se pomalu rozpouštěl a dával zelenému dryjáku lehkou, svěží barvu, chuť a vůni.
Zprvu mi nechutnal.
A pak jsem objevil kouzlo.
Absinth se stal bohem. Spolu s drobnými úlomky cukru jsem jej studoval více jak dvě hodiny. Jednu jedinou sklenku.
A pořídil pár fotografií.
Mé zelené víly.
Jistěže mám těch fotografií víc, dokonce i dvě semnou, ale nechám si je v šuplíčku napozději.
Mé spolusedící byly mým chováním k absinthu zasaženi… myslím, nějakým typem záchvatu smíchu. A nakonec i ony zdráhavě podlehly jeho šarmu.
PS: pořád si přeji láhev Absinthu k narozeninám. Haló!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 kisses:
Okomentovat