o.h. diary

Než se mne zeptáte - ne, nejsem si jist, zda to bude někdy v normálu a ano, vím, že mám velké mezery ve vyjadřování a hlavně! - velké mezery v postování příspěvků zde na blog. Hned na úvodu vás chci poprosit, zda byste mi neposlali svoje e-mailové adresy, abych vám mohl dát přístup sem na blog. Jisté okolnosti mne opět donutily dát ho číst jen jistým lidem. Nejsem z toho nadšený, ale někteří lidé mne zkrátka serou tím, že mi nedají pokoj.

Jsou mi ukradení, nezajímají mě, ale stejně mne musí vytáčet - načež se ukazují jako srabové, neschopni sdělit své přezdívky. No nic. Nezájem. Ignorace. Víte, že s privátním blogem pro pár lidí dokážu více než obstojně fungovat.

Nicméně ani to vám nezaručí, že nebudu jako nadpisy příspěvků používat výňatky z lyric textů písniček kelly family...

Aloha... mí nádherní, dokonalí čtenáři, kteří jste již nejspíš ztratili víru, že tato stránka snad ještě někdy bude funkční a obnovena. Pravda - nestaral jsem se o ni po mnoho měsíců, přestože jsem vám vždy tvrdil, že se sem rozhodně vrátím. Inu, nyní jsem se vrátil a se mnou se vrátil Atsushi *smích* - ne zákon, ale Acchan. Myslím, že takovéto zakončení prvního odstavce mne zcela.. charakterizuje.

Stýskalo se mi po tomto blogu. Stýskalo se mi po vás. Ne, že by byl livejournal, nějak hrozný či nepříjemný, byl mi přítelem v mnoha okamžicích... nicméně tento blog byla je mou srdcovou záležitostí. Něčím, co ke mě bytostně patří a co já nemohu opustit. Všechnu tu práci, kterou jsem mu věnoval, všechny vzpomínky, myšlenky... všechny stesky, které byl nucen nosit na svých hrubě popsaných stránkách.

Jsem tak rád, že jsem zpátky!

Vzhledem k tomu, že vám to (ne)slibuju *nikoho to totiž nezajímá*, jsem se rozhodl, že sem postnu několik málo fotek ze svého a Klářina nového pokoje – a ano, bude tu hrát vekou roli i naše kotě, jelikož to je všude, přestože na fotografiích zrovna dost zarytě spí. To mu jde totiž strašně, strašně dobře.

Takový spánek je totiž úžasný – škoda, že prochází jen kocourovi, že?
PS: Pokoj není zařízen, jak si myslí nekteří, pouze obydlen.


Tak.. začneme tím, co Vás všechny zajímá...

Ne, nerad lžu sám sobě, ale když to vyžaduje situace, je to potřeba. No rozhodně je to lepší, než hraní si na: ne, fakt nejsem šílenej. vůbec!, protože to by mi tady už nikdo neuvěřil.
Sad? Maybe. But I do not care.

Byl jsem v neděli ve Vídni na koncíku a ještě pořád na mě doléhají dozvuky (zatracená bolavá páteř a krk). O koncíku asi už nic psát nemusím, protože všichni moji přátelé vědí, a ti co nevědí z mích úst tam byli se mnou. Přesto kdyby byl zájem.. můžete se dole přihlásit o potřebnou porci informací.

A... zítra zas do Brna.
Kde mne seřve psychiatrička za to, že neberu prášky.
Sorry... nebudu užívat prášky, ze kterejch mi je tak nechutně. To raději přeruším veškerou svoji léčbu! Jo, asi tak nějak... odporný stavy odporně sebestřednýho teenagera.

Normálka.

Když se tak dívám na ten gif s Atsushim, asi bych měl stopnout v pokusech se omluvit za mírné spamování blogu a raději sem dát nějakou písničku z youtube, co dává jasně najevo: I am so sexy!

Letošní rok, stejně jako dva předcházející ročníky, se na nádrži Křetínka poblíž Blanska konal v termínu 25. srpna závod Dračích lodí. Závodů se zúčastnilo 48 neprofesionálních (hobby) týmů i profesionální týmy. Náš tým (Hydrant) se tentokrát umístil v závodě hobby týmů na 200 metrů na krásném 16-tém místě a v závodě na 1000 metrů na místě devatenáctém.

Oproti minulému roku, který byl slabším (32 místo hobby týmů), jsme se výrazně polepšili. V prvním ročníku (označován pořadateli jako nultý) jsme se umístili těsně za první pětkou, na šestém místě - tenkrát se však ještě striktně neoddělovali profesionální týmy, tudíž naše umístění bylo mnohem lepší než dle výsledkových tabulek. Ovšem je pravda, že nultého ročníku se pro nepříliš velkou známost tohoto sportu v okolí, zúčastnilo jen několik týmů.

V pátek se pořádaly tzv. tréningy. Ty slouží pro nové členy posádek či pro zcela nové týmy k tomu, aby se seznámili s lodí a způsobem jejího ovládání. V sobotu se poté pořádal samotný závod.

Nás tým se zúčastnil všech třech ročníků, přičemž základ týmu (ani její kapitán) se příliš neměnil, tudíž většina týmu nepotřebovala páteční tréning a místo toho přenechala možnost půlhodinového pádlování nováčkům.

Sobotní závody začaly kolem osmé hodiny ranní. Převážná většina týmu vodárny přespávala na blízké chatě, tudíž měli možnost dostat se na místo určení dříve, než ti ostatní. Zbytek tak byl odsouzen k brzkému vstávání :-) a dopravování se na Křetínku. Kolem půl osmé již nebylo kde v blízkosti přehrady zaparkovat, takže kolony zaparkovaných aut lemovaly silnici. Přesto jich zprvu kvůli deštivému počasí nebylo tolik - nápor přišel v dopoledních až odpoledních hodinách, kdy se poměrně vyčasilo a drobné přeháňky ustoupily.

Tentokrát byl pro týmové zázemí vybrán ideální prostor těsně za cílovou čárou hned u vody, takže bylo krásně vidět na celý průběh závodu. Z nepochopitelných důvodů došlo dřív nealko, než pivo (kolem čtvrté odpoledne už ti nechlastači jako já neměli co pít, tak museli sáhnout do zásob vod v autech, nebo si skočit se občerstvit do nějakého z mnoha stánků s jídlem a pitím), po celou dobu bylo možné si dopřát dostatek studených koleček párků s chlebem, zeleniny, kávy a čaje - ráno byla dokonce i domácí pečená perníková buchta. K obědu sloužili teplé párky s hořčicí na grilu.

V případě deště či přeháňky bylo možné se schovat pod stan.

Letošní zázemí se doopravdy podařilo a dle mého názoru bylo lepší než to minulý rok. V prvním "nultém" ročníku jsme toto zázemí poněkud podcenili a vzhledem k tomu, že celou dobu pršelo, byla zima a závodníci se vraceli z lodí celí promočení nejen deštěm, ale i vodou, která na ně stříkala od pádel, jsme trávili většinu času v autech, kde jsme se pokoušeli trochu zahřát.

Jako vždy pořadatelé zajistili dostatečné množství stánků s občerstvením, takže si každý mohl vybrat dle libosti, poměrně kvalitního komentátora a i dostatek toalet (které byly odporné, ale vina pořadatelů to nebyla, spíš těch prasat, co vypadají jako lidé). Dokonce i výstřel, signalizující začátek závodu, byl dobře slyšitelný. Minulý rok jsme s tím měli velký problém.

Jako takzvaná třešnička na dortu působilo potopení jedné z dračích lodí, které dramaticky připomínalo zmenšeninu Titaniku. Nikomu z posádky potopené lodi se však nic nestalo (kdyby ano, byli tu záchranáři i hasiči) a samotná loď byla odtáhnuta zpět na břeh dříve, než se stihla potopit, vodní záchranářskou službou, která na svém motorovém člunu kontrolovala celý průběh závodu.

Tento ročník bohužel chyběla letecká akrobacie (pilot se svým letadlem byl v zahraničí), nicméně přesto pořadatelé zařídili alespoň průlet několika obyčejných letadel, které k potěšení hlavně mladší generace "mávalo" křídly na pozdrav vždy, když prolétali nad hladinou.

Příjemným zpestřením se zdály i osvobozené balonky ODS, poletující nám nad hlavami a následně se díky naplnění héliem ztrácely v mracích, kde praskaly. Nicméně idylku tohoto okamžiku mírně rušily nářky dětí, kterým balonky uprchly.

Závod na 200 metrů

Opět se jelo na tři kola.

První bylo vyřazovací.
V každém z několika rozjezdů startovalo šest lodí, z nichž prvních pět postupovalo a šestá byla zařazena do tzv. opravných jízd, ze kterých se mohlo několik málo lodí kvalifikovat do druhého kola. Zde nebylo důležité umístění, pouze to, zda jste v první pětici. Náš tým obsadil ve své rozjížďce druhé místo hned za vítězi minulého ročníku závodů na 200m.

Druhé kolo sloužilo k rozdělení lodí do skupin.
Posádky postupující z prvního kola a opravných rozjížděk byly opět dle losu rozřazeny do skupin po šesti. Tentokrát bylo podstatné umístění, neboť dle něho byla posádka zařazena do určité skupiny:

Umístění/Skupina (boj o):
1/A (1. - 6. místo)
2/B (7. - 12. místo)
3/C (13. - 18. místo)
4/D (19 - 24. místo)
5/E, 6/F, ostatní/G,...

Náš tým nakonec ve své rozjížďce skončil na třetím místě, kterému odpovídala skupina C. O rozdíl pouhého dračího krku nás porazil jiný tým, klterý tak byl posunut do skupiny B a mohl bojovat o 7. - 12. místo.

Třetí kolo znamenalo boj o umístění ve výsledkových tabulkách.
Tým Hydrant skončil ve své rozjížďce na čtvrtém místě, celkově tedy skončil na místě šestnáctém.

Závod na 1000 metrů

V tomto závodě je podstatný čas, za který tým dokáže ujet danou vzdálenost.
Stejně jako minulý rok se objížděly 4 bojky, celkově se jelo na dvě kola (4 otáčky kolem 2 bojek, mezi kterými byla určitá vzdálenost, kdy se jelo po rovině)
Tým Hydrant skončil na celkovém devatenáctém místě ze všech lodí, které se zúčastnily i závodu na jeden kilometr.

Fotogalerie
(spíš moje osobní, skládaná z momentek, jelikož jsem původně nepředpokládal, že budu nějaký report psát - nedělal jsem to tři roky, tak proč teď, že? navíc focené mým mobilem, takže ne příliš kvalitní)

pohled na start, na kterém jsou již nachystány lodě od našeho týmového zázemí

tým hyder v soutěžních tričkách vedle zázemí, pozorující cíl závodu konkurence

momentka se mnou a mamkou, která byla náhradník a starala se o občerstvení

já, přibližně po druhé etapě závodu na 200m

taťka - výtvarník triček a kapitán týmu

strejda - psychická podpora

mamča, aneb fotografie, která mne inspirovala k sepsání reportu

Dračí lodě
Pokud se chcete dozvědět něco víc o dračích lodích, můžete tak učinit v mém článku.

Poznámky
Pozn. autora: Když už jsme nevyhráli, alespoň mám další, už třetí triko do sbírky. Jo, tento rok se fasovaly i odznáčky. Sláva Vodárně a jejich grafikovi ( připomeňte mi někdo, že bych měl za ten odznak obejmout taťku,. i za to, že tento rok ta trika udělal v mé milované brčálovitě zelené! - aneb když syn kapitána týmu a vrchního grafika domě pěje ódy na zelenou, co?... no raději mne neposlouchejte, prý to bylo proto, aby naše logo krásně na tričkách svítilo...)

Pozn. autora č.2: Bolí mne z toho záda. Dva roky závodění nic (krom chřipky po prochcaném prvním "nultým" ročníku) a teď si hnu s páteří.. jo, to je tak, když musím zabírat na obrácenou stranu...

ne, autorovi tohoto blogu nehrabe, pouze miluje sakury *usměje se*, přestože občas by se o tom hrabání se v mozkovně dalo pouvažovat *třeba jako včera večer*.
Chudáci ti, co se mnou museli mluvit *tentokrát nelituje jen tetu, které volal asi půl hodiny na záchodě a řval jí do telefonu, normálka*, myslím, že bych je měl nějak odškodnit. Otázka je jak, neboť má inteligence doznala jistých menších či větších trhlin *jo, prostě se mu dnes chce extra moc spát a přemýšlení je okrajovou součástí plánu na ovládnutí... ehm, lidstva ne, spíš vlastních končetin*


Mimochodem - ano, tento blog prochází menšími změnami. Potřebuji sem narvat trochu j-rocku, věcí co mám rád a obdobných nočních můr, takže než bude plně funkční, bude to ještě nějaký čas trvat. Zkrátka, jak jsem odjel od Scope, jediné co dělám, je poslouchání nové hudby.
A přemýšlení, což mi vážně nedělá dobře.

Když už je tento článek pod tagem design, možná bych sem fakt mohl postnout screenshot, aby se lidé v nejasné budoucnosti podivili nad tím, jak tomututo člověku dokáže hrabat, když se mu chce *což je takových 22 hodin z 24 každého dne. Zábava, co?*



 Říkám mu Wabisuke, v reálu je to HP ProBook 4530s
Pro ty zvídavé recenze mnohem méně vybaveného ProBooku stejné řady na PinkRobot.cz. 

Další novinky?
Už bydlím! Společně se Scope jsme už podepsali smlouvu na obývání velkého, vcelku hezkého pokoje v Brně - sice trochu dál od centra, ale je tam hezké okolí, v blízkosti je knihovna a prodejna čaje. Z vybavení pokoje moc nadšen nejsem *ok, přiznávám se, že se mi moc nelíbí ani ta rudá podlaha*, ale jinak je to velice hezký pokoj, vymalovaný v zelené. A vážně je obrovský!

Jakmile si ho se Scope zútulníme, tak bude vážně úchvatný.
Kromě toho jej s námi bude obývat kotě!

Víte přece, jak miluji kočky. Chudák zvířátko skončí s rodiči absolutně šílenými do koček. Hej, ale nedokáže se donutit jej litovat - těším se na ně! Zatraceně, zatraceně moc.
Prý se bude jmenovat Karyu. No, Scope nad tím ještě popřemýšlí, ale myslím, že se tohoto nakonec bude držet. Bude to taková rozkošná, chlupatá kulička. 

Pak vám pošlu fotky, až si ho konečně trošku podlachním *až mi ho hrdá majitelka svěří, že jo*. Koneckonců.. bude to takové naše dítě. A jestli si Scope myslí, že mne to kotě nebude mít rádo, tak se velice plete xD.

Jak by mne nemohlo mít rádo takové roztomilé koťátko?
Hm... snad vybere nějaké doopravdy umazlené!

Až se nastěhujeme a ubytujeme... bude zkrátka spousta fotografií toho, jak si svůj pokoj dáváme dohromady. Přeci jen, bude to náš nový domov, co bychom byli za zrůdy, kdybychom jej nechtěli mít krásný?


Mám také nový vzhled tumblru. 
Pokud si někdo nepamatuje jeho adresu, tak <<zde>> ho najde. Celkem krutá novinka po celé té době, kdy jsem tam nechával jen ten jeden. Ale tento je vskutku krásný, bílý, s jemným nádechem do mé milované barvy - zelené.

Inu... a jak znám vaši nechuť k mým dlouhým článkům... dávám si break a zbytek nasolím do nějakého dalšího, co snad přijde!

Český jazyk: 1
Anglický jazyk: 1
Informatika: 1
Praktická zkouška: 2
Ekonomika: 4


Takže... genius tohototo roku *ha ha ha* odmaturoval. Spokojeně, šťastně a nadšeně.
A ta čtyřka ho jakože vůbec nesere :-)

No, zatím toho mám 41 stran.
A je pátek večer. Což znamená, že mám sobotu a půlku neděle se to perfektně naučit.. v neděli nabalit zbývající možné detaily... a v pondělí předstoupit před velkého šéfa čajovny a DOUFAT že se mnou opět nevyrazí dveře.
A pokud ano... alespoň jsem se dozvědět spoustu věcí o svých milovaných čajích.

Připravování podkladů k učení... o prázdninách! Je smrtonosné! Vážně.
Jeden by si řekl, že učení má po úterku za sebou.

Pochlubil jsem se vůbec výsledky maturity?

• Čeština: 9/9
• Angličtina: 36/39
• PC: Full (1)
• Ekonomika: 4

Velice.. zajímavé.
Tak snad brzo přijdou výsledky písemných. Přeju vám krásnou noc.
A pěkné sny.
Jdu škrabat Miyovité štěňátko s kočičími manýry mezi lopatkama. Tam to totiž absolutně zbožňuje!

PS: Ano, možná si jednou přestane hrát na to, že je rozmazlené kotě. Jen ho zatím v jeho šílené náladě nechte... MEOW! <3

... ten obrázek je prdel. Jo, já vím.

Chci jen říct, že se jdu učit (ha ha ha), protože dneska nematuruju (he he he) a na brigádu mne nevzali (hi hi hi) zatím alespoň ne (kiš, kiš!)
Budu se tam muset chodit zaučovat a pak se rozhodne zda mne vezmou nebo ne.
Bude to ještě prdel.

Zbývá mi kolem třiceti témat.
Teď dodělám čejinu a pak.. hurá na angličtinu. Stejně to zítra poseru *heh*
Ne, nemá smysl se smát, ani jásat.

Jo, a vzali mne na další vysokou. Sláva. hurá. Nízkej percentil taky dokáže umlít... něco málo. :-)

Fotky pod perexem :-)

Jsem neskutečně unavený.
Včera jsem šel spát kolem třetí ráno. Mám strašnou hrůzu z chození spát po dvanácté večerní. Nevím. Prostě to tak je už od doby, co si pamatuji. Nejspíš se za to zasloužil i dům, ve kterém vyrůstám. Vždycky se mi zdál opředený neskutečně děsuplným tajemstvím.
Ale to jsem byl hodně malý. Tři roky? Jenže ta hrůza se rozhodla přetrvat dodnes. Nechutné.

Zjistil jsem, že mám strašnou spoustu gif obrázků pro články, ale vždy pro každý článek hledám stejně nový obrázek. Kdo ví proč. Zřejmě setím hledám odreagovávám. Takže dneska prostě zvítězil Takeru.

Jo, rozhodl jsem se poprvé v životě uspořádat narozeninovou párty. Svou. V Maid Café v Brně. Chce někdo přijít? Vím o Scope… bylo by to na konci května o nějakém víkendu, na kterém se dohodněte vy. Mohu dát několik úchvatných tipů na data, to ano.. ale to až později.
Musím se ozvat ještě pár svým přátelům.

Jo, zjistil jsem, že včerejší hysterický záchvat pláče nedopadl zas tak hrozně. Rozmlátil jsem na padrť jen mlínek na chilli papričky. Ruka nájezd tupých nožů přežila celkem obstojně – je jenom celkem červená. A psychotické kresby zůstaly na papírech a neposunuly se na podlahu. To už by se mi blbě vysvětlovalo, proč je na koberci hora rudého lesku na rty a čmáranice od tužky.
Musím tu uklidit, než pojedu domů. Jo. Ve dvanáct.

Hm. Ve čtvrtek zase maturuji. A tentokrát se na tu musím připravit. Takže dnes nemohu jít spát, pokud mám zítra vážně v plánu jít ke kadeřnici. No, jsem u ní objednaný. Vlasy s délkou mírně pod lopatky jsou… dlouhé. Chce to černou a střih o délce nanejvýš pěti centimetrů. A znovu vyholit polovinu hlavy.


S tím, že se semnou matka pak bavit nebude, jsem… smířený? Jo, dá se to tak říct. S těmi dlouhými vlasy vypadám jako panenka na hraní. Nebaví mne je česat.
A jsou zničené od toho, jak jsem je minule odbarvoval. Potřebují zase ostříhat, aby byly krátké a já mohl experimentovat. Strašně rád experimentuju se svým hárem. Je to pro mne povzbuzující. Velice.
Jen rodiče mi vždycky zkazí veškerou tu nehranou radost z nového vrabčího hnízda. Dobrá, možná do těch vlasů dám nějaký krvavě rudý pramínek. Ale stejně.. chtěl bych tu patku na vlasech zelenomodrou. To se udělá později xD. Jo. Ve předu plánuju patku. Pak vám sem hodím fotky.

Takže naposled.
Zítra si už jen vezmu vysvědčení.
Na poslední zvonění si beru korzetové šaty a patnácti centimetrové podpatky.
Hlavně si nesmím zapomenout zkopírovat z počítače svoje soubory. Připomeňte mi to, prosím


Poslední dny jenom spím. Nevím, čím to je a bojím se to zjistit. Za týden maturuji - že by to bylo tím? Ale snad mé drahé nervy na tom nemohou být tak žalostně, aby se třepetaly jak motýly v síti bdění?
Ne, spánek není mou silnou stránkou. Ne poslední dny.

A tak si stejně jako v tomhle příspěvku zoufám.
Nechce se mi odtud - po tolika letech. Přeci jen nikdo nechce zahodit čtyři roky svého bytí? Ne, já bych nejraději zahodil každou sekundu. Již od narození - ale přiznejme si to, nejsem zrovna správně fungující prototyp člověka.

Jsem unavený ze spousty lidí kolem sebe.
Právě kolem mě proběhl Kamil. Dobrá, ten mi chybět vážně nebude. Spolužák, se kterým jsem strávil poslední dva roky v lavici, ve které mne doháněl k šílenství

• svým roztahováním
• neustálím poučováním
• nekonečným stěžováním
• žadoněním po kapesnících

Ne... nebude mi chybět. Ka-Kamilka :-) Obávám se, že stanování minulý rok na vodě ve mne zlomilo všechny ideály, které se vůči jeho bytí vázaly. No, možná se to stalo už ve druháku na horách. Sakra, proč jsem s ním vždycky skončil? Obdiv - že jsem se doposud neoběsil!

Hah. Už zase jsem pesimistický až hrůza. Taky si toho všímáte?

Asi mne ta škola téměř dostává. Příjmačky na vejšku smíchané s maturitou na kterou se vůbec neučím?
Však říkám, že nejsem prototyp funkčního obratlovce. všechno to mám v hlavě nějak pomíchané a... místo učení si prostě píšu. Jo, psaní je taková větší menší závislost.
Chybí mi někdo, ke komu bych se přitulil.

Kamarádka tomu říká... vitamín S?
Jo, prostě mi chybí vitamín S. Ne, že by bylo moje tělo schopný ho příjímat. Pořád by to asi vedlo k nervovému zhroucení.
Stejně jako k hysterickému pláči.

Jo... pokud vás to tak trápí - Rád píšu extra dlouhé články, které nikdo nekomentuje *smích*
Tohle je na mě ještě dost krátký. Takže bych to mohl proložit nějakým videem, ne?
Ano, opět jsem propadl kouzlu japonského rocku. Můj tumblr na to možná nevypadá (jo, pořád se to snažím něčím zamaskovat) ale myslím, že obsah giga j-rocku v mém mobilu (tzn. 4GB) vypovídá o spoustě nemožností...

V sobotu jsme byli s máti kupovat oblečení na maturitu.. a vyprosil jsme si na ní jeden j-rockovitě vypadající kousek,ve kterém se musím Scope ukázat (až zhubnu). Jo, nakupování bylo fajn.. a nejlepší na tom byla ta hora sushi, kterou mi máma koupila a kterou jsem si mohl vzít domů xD. Takže jsem ji jedl ještě v neděli *smích*

Ze zásady nebrečím, když odněkud odcházím.
Ovšem obávám se, že tahle zásada dostává poslední dobou na frak. Hlavně dnes - na konci čtvrtého ročníku. Ne, že bych z toho byl smutný, pouze... je to překvapivé. Ten smutek se teprve dostaví.


Nikdy jsem si nemyslel, že bude těžké něco opustit - zakládám si na tom, že mám vztah pouze ke svému počítači a pár přátelům. Ne k budovám, ne k lidem, kteří mne po tak dlouho vytáčí věčně do nepříčetnosti. Jistě, znamená to, že mne Kamil už dál nebude dostávat do stavů, kdy mám chuť mu prostřelit hlavu brokovnicí (pokaždé když otevře hubu), avšak také to, že ztratím pracně budovaný kontakt se spolužáky, kteří jsou mi blízcí.
Které bych chtěl nazývat přáteli.

Jistě - vztahy za ty roky se stále měnili. Lidé přicházeli a odcházeli asi jako spadané listí na podzim, které schová sníh a na jaře je z něj blivajz.... oslábly a pak znovu zesílili. Ne, nebude to jednoduché vzdát se tohoto světa.

Doopravdy ne.

Takže nyní sedím v učebně, ve které už nikdy nebudu - naposled. Musím po sobě smazat soubory.
Nelíbí se mi to - ta představa, že je to naposled co nadávám na toho, kdo tu byl přede mnou a dal židli tak zatraceně nechutně nízko, že se na ní nedá sedět. Že to bylo naposled, co jsem si hrál s páčkama.
Už mi tu nikdy nikdo nesmaže složku a já se nebudu vysmívat učiteli.
Je to zoufalé.

Smutné.
A bláznivé.

V úterý končím. A pak už jen maturita. Pokud ji udělám, tak zkoušky na vejšku a pak možná další studium. Snad se přestěhuju do Ostravy, daleko od své šílené rodiny. A možné ne.
Je velice pravděpodobné, že zhniju na pracáku. No co, to se stává i v horších rodinách.

Ty roky tady z tohoto pohledu nebyly špatné.
Vytvořil jsem si tu hluboké vztahy s učiteli, se kterými bude loučení nejtěžší - přeci jen spolužáky budete potkávat častěji. Na většinu máte i nějaký kontakt. Ale učitelé?
Už nikdy k nim nepřijdete pro omluvenku, nikdy nebudete řešit hloupůstky ohledně nefunkčnosti či přehnané akčnosti počítače...
Jak... vzrušující.

Nevěřím, že to na vejšce bude stejné. Je to tam ohledně vztahů volnější a učitelé jsou uzavřenější.
A nejspíš se tam toho i naučím víc. Jenže o to nejde... tahle škola, která většinu čtvrťáku působila jako dost nepovedený nemocniční sál (jo, strhávání obkladů na stěnách je krutě sexy, říďo, že?) a dokonce tu i chyběly dveře... byly to abnormality, kterým jste se mohli smát.
A jedna pětka vás nepoložila k zemi.Nebo alespoň mně ne.

Naposledy píšu článek v této učebně.
A ani ne za 40 minut za sebou zavřu dveře. Pak už nebude nic.
Nic, kromě vzpomínek...

No1.

• už z ničeho nepropadám
• písemky mám všechny dopsané
• dnes dodělám svůj schizofrenní projekt
• píšu celkem zábavnou povídku
• došli mi z reklamace sluchátka
• a přišla mi nová vůně.

Ne, že by to nebylo prokletí všech japanofilů a yaoistů... že?
Ale dobrá.... když sexuoidně chcípáte nad chlapama 40+, někdy i 50+, je to děsivé. Hlavně když to ukazujete své matce a nadšeně u toho ječíte, div se nadšením neroztečete.

Jsem rád, že jsem odešel z j-scény.
A zatraceně moc se tam po tomto víkendu toužím vrátit. 

Už jen vidina toho, že obměním svou Lady Gaga z playlistu a nahradím ji Yoshikim... (všichni j-fans řvou a hází po autorovi blogu židle, div ho nechtějí zastřelit)

Říká se, že váho a důležitost toho co máte zjistíte, až o to přijdete. Já přišel ve svém životě o spoustu lidí, které jsem miloval. Neříkám, že to byla pouze jejich chyba.
A pak jsou tu lidé, bez kterých bych si neuměl představit existenci. Scope. Inari. V poslední době Chňachma. Odchod každého z nich by znamenal hodně slz. Hodně bolesti. A nepředstavitelnou samotu.

Občas si to dokážu uvědomit.
Přestože se většinou chovám jako zašitá, zbabělá svině (idiot, magor, debil a pod.) Nepíšu, nepovídám si. Odpovědi dosahují délky jedné slabiky. Někdy ani to ne. Už jsem prostě takový.
Ale miluji vás.

Slibuji, že se ozvu. Slibuji.