o.h. diary

Abych řekl pravdu, sem víceméně v depresi - ale to se stává vždy a všude, pokud se delší dobu nestýkám s TĚMI odpornými lidmi a pak se k NIM musím zase vrátit. Myslím tím všechny své spolužáky (až na dvě světlé výjimky, bytostně jimi opovrhuji). Můj otec si pro můj vztah k nim myslí, že jsem egoistický snob. Možná má pravdu.

Vlastně nemá – jen to ukazuje, jak málo mne zná. A to co ví, jej neopravňuje vynášet nade mnou soudy, ať by byly jakékoliv. Nicméně, znám jej už osmnáct let a tak mohu s jistotou prohlásit, že jeho pravda je ta jedna jediná. Nic nezmění jeho názor na mé nepříkladné chování. Nezdá se to jednomu příliš vyčerpávající?

Mé skóre u něj stále počítá s tolika mínusky a téměř žádným bezvýznamným pluskem. Občas z toho bývám dost podrážděný – a doopravdy nejsem snob! To, že nesnesu své spolužáky, je ovlivněno morálkou, kterou se snažím dodržovat. Pokud bych ji porušil… inu, připomínalo by to stavy, kdy zjistím, že piji alkohol, nebo kouřím. Výčitky, otázky. Filozofie. Nechtěli byste to zažít.

Nenávidím, když opisují. Nenávidím, když nadávají učitelům. Nenávidím, když nedokážou být chvíli zticha. Nenávidím to, jak staví alkohol a zábavu nade vše ostatní. Nenávidím to, že pijí, kouří, chodí na diskotéky a spolu se baví. Nenávidím to, protože to mám v povaze a nedokážu to změnit. Je to poněkud pobuřující, když já, který jim vždy tolik káže, se napije. Hanbou bych se vždy propadl do země.

Ale tyhle vánoce sem ten chlast potřeboval a všichni, kdo mne znají, to ví.

Snad si dokážu odpustit, ne? No, možná… uvidíme. Znám sám sebe tak moc dobře, že si tu metaxu budu dlouho vyčítat a zároveň se za svou chlastavou odvahu obdivovat. Takový už zkrátka jsem.

Nepiju. Nekouřím. Nemám sex. Neopisuju z taháků. Nenadávám. Nejsem drzý. V zásadě jsem klidný a poslušný.

Nenávidím lidi, kteří tyto zásady nemají a jsou šťastní.

Je tak špatné, že jsem vyčerpán jen ze psaní článku a přitom… bych měl psát povídky? Nebo alespoň odepsat do nějakého svého RPG příběhu. Jsem zkrátka odepsaný, odrovnaný a vyčerpaný… poslední stádium před Mandosem (ti, kdo četli LOTR, vědí o čem je řeč, ty ostatní ať vezme čert)

Věřte, že bych byl schopen i vulgárnějších výrazů... ale já jsem slušně vychovaný hoch – o to se mínuska a pluska postarala dostatečně.

Popravdě, nemám s kým jít na maturitní ples. Ani tam nechci jít, ale ony dvě osoby jsou neuvěřitelně otravné, co se mé docházky tam týče. Nechci tam. Nemám ani vhodné oblečení – zkrátka nic. A už vůbec neumím tančit. Nemám člověka, který kdybych ho pozval, tam semnou šel. Lidi, s nimiž se bavím, jsou vzdálení stovky kilometrů, nebo se mne bojí.

Nebo jim v tom brání něco jiného.

Neuměl bych je o to případně ani požádat. Nicméně si dokážu představit, jak se na tu událost těší má matka. Ne, nechci – děkuji!

Jediná světlá výjimka dne byl supl chemie.

Miluji chemii, jsem jí… posedlí jistým způsobem, který mi ale zakazuje ji studovat. Zřejmě dostaneme nového učitele – ten bývalý měl chemii jen jako vedlejšák, ale tento se jí seriózně zabývá. Byl sem tak vzrušený akademickým zaujetím daným problémem – oxidy a hydroxidy – že sem neslyšel zvonek ohlašující konec hodiny.

Bylo toúžasné.