o.h. diary

Jsem… podrážděný.

Tenhle víkend mám v plánu si vybrat vysoké školy a poslat na ně přihlášky ke studiu. Nároky ve škole se opět zvedly pro další testy z ekonomiky a určitě následné testy z účetnictví. Při dnešní slohové práci jsem byl tak mimo, že budu rád, když dostanu za tři. Ostatně tak dostávám obvykle. Psát o tom, že vás ve striptýzovém baru kousne upír ve skladě potravin je dosti… směšná zápletka.

Matka mi nechce za složenou maturitu pořídit krysu. Potkana. Nebo třeba i minikrysu. Nic. Ani myšku. Prý, že se o ni jak budu na výšce nebudu moct starat. Je to jen výmluva. Prostě mi nikdy nedovolí mít vlastní zvíře, o které bych mohl pečovat, přičemž to já bych strašně rád. Prý mi klovající papoušek a na otce navyklý pes musejí stačit.

Alespoň, že mi dovolí si koupit notebook na studia.

Že by mi z toho bylo nějak líp se říct nedá – koneckonců můj nápad zůstat rok doma a chodit po brigádách a mezitím se vzdělávat jim nepřipadá dost dobrý. Také zamítnuto.

Jsem opravdu podrážděný.

Cítím se jak rozbitá panenka na provázku, se kterou si hraje perverzní, nechutný šašek.