o.h. diary

Matka mi převlékla postel.
Ne, že by to byla tragédie - ale člověk si tam tak dlouho vytváří ten správný Důlek, a ona mu ho zničít! Stejný, jak s těma kytkama.


Nejspíš se odjede slunit do Ostravy. Představa, jak se starám o dům je děsivá.
Jen já.
Otec bude sedět u TV, koukat na pořady, chtít kafe a nadávat, že ho bolí hlava.
Vycházky se psem budou vítané.

Snaha vidět svět pozitivně se vytrácí jako bláhový přelud o existenci fata morgány.
Někdo by mne měl zastřelit.

Ne, že bych nějak miloval tyto filmy, ale tahleta scénka mne vždy dokáže spolehlivě rozesmát.
Dobře, děláním si srandy sám ze sebe to daleko nedotáhnu. Nechce někdo vytáhnout toho červa, co mi hlodá v hlavě?

Ne, že by se Kim nesnažila. Obdivuji její schopnost mne uklidňovat, ačkoliv to nemá žádný efekt.
Vyhlídka na budoucnost bez partnera mne nikdy neděsila. Vyhlídka na existenci bez lásky ano. Bohužel jsem k tomu nejspíš odkázán.
Už bych si na to měl zvyknout a netruchlit.

Potřeba být milován. Zní to děsivě.
Aspoň, že nejsem jediný.

Už jsem vám ukazoval kočky, po kterých toužím?
Jsou kouzelné.

Už se těším - Já, má kočka za deset tisíc, internetové připojení a textový editor.
A moje zásobárna knih.

Někdo na tulení?