o.h. diary

Popravdě jsem trochu unavený - předešlé dny byly vskutku náročné. Spousta vaření, sportu, dnes tu byla pouť, takže spousta práce a pak ještě nutné bavení hostů. K tomu mi včera umřel strejda (tedy přesněji strýc mé matky, nicméně... zkrátka... chápeme, že?) takže matka z toho byla včera celý den špatná a dneska to bylo v jisté okamžiky poněkud komorní.

Ne, že bych neměl rád kolotoče, to ne! Koupil jsem si na stáncích spoustu marcipánu *smích* ve tvaru dráčka a taťka nafasoval lízátko ve tvaru hlavy Shreka... a taky mám novou hezkou misku na klíče a další drobnosti do Brna a mám i novou peněženku z kůže potaženou krajkou znázorňující růže. 

Z tohoto pohledu to byl úspěšný den. Pouze... všechno to bylo dosti vysilující. Když k tomu připočteme i to, že od doby, co jsem vysadil antidepresiva jsem extrémně přecitlivělý... a nemohu spát. Dnes se k tomu přidala i záda.

Vážně, jako by mi nebe padalo na hlavu *smích*. Občas jsem rád, že nejsem Asterix, ani Obelix - přestože po snědení mega velkých porcí jídel se jako Obelix cítím. Zkrátka na odvalení do pokoje, kde bych mohl v klídečku trávit *perverzní úsměv*

Návštěvnost mne nikdy nějak zvlášť nezajímala. Opravdu... nejsem ten typ, který by tu každý den vyžadoval 500 lidí a jinak vrčel a štěkal. Ne. Pokud jsem někdy takový byl, pak se omlouvám.

Nicméně to, že poslední komentář tu byl před více jak dvěma měsíci... jo, z toho mi naskakují pupínky *smích*

Chápu, že tento blog byl dlouho uzavřen veřejnosti - a přístup tak byl povolen jen těm nejbližším a nejdůvěryhodnějším a že nemohu očekávat nástup miliard čtenářů ihned :-), přesto byl dán ke čtení těm milovaným, kteří měli možnost číst a komentovat. 

Jenom mne to trochu mrzí, to je všechno. Jak vidíte, chuť blogovat na tom nikterak nezávisí - nikdy nezávisela. Vždycky to bylo přesně takové. Tento blog je veden jako něco, kam mohu dávat svoje debilní poznámky, tudíž pokud se tímto cítíte dotčeni, můžete dělat, že se Vás tyto odstavce netýkají *úsměv* 

Vlastně spoléhám na to, že když rozkliknete článek, tak se tak zděsíte jeho délky, že to ani nebudete číst *hi-hi-hi-hi-hi*