o.h. diary

ne, autorovi tohoto blogu nehrabe, pouze miluje sakury *usměje se*, přestože občas by se o tom hrabání se v mozkovně dalo pouvažovat *třeba jako včera večer*.
Chudáci ti, co se mnou museli mluvit *tentokrát nelituje jen tetu, které volal asi půl hodiny na záchodě a řval jí do telefonu, normálka*, myslím, že bych je měl nějak odškodnit. Otázka je jak, neboť má inteligence doznala jistých menších či větších trhlin *jo, prostě se mu dnes chce extra moc spát a přemýšlení je okrajovou součástí plánu na ovládnutí... ehm, lidstva ne, spíš vlastních končetin*


Mimochodem - ano, tento blog prochází menšími změnami. Potřebuji sem narvat trochu j-rocku, věcí co mám rád a obdobných nočních můr, takže než bude plně funkční, bude to ještě nějaký čas trvat. Zkrátka, jak jsem odjel od Scope, jediné co dělám, je poslouchání nové hudby.
A přemýšlení, což mi vážně nedělá dobře.

Když už je tento článek pod tagem design, možná bych sem fakt mohl postnout screenshot, aby se lidé v nejasné budoucnosti podivili nad tím, jak tomututo člověku dokáže hrabat, když se mu chce *což je takových 22 hodin z 24 každého dne. Zábava, co?*



 Říkám mu Wabisuke, v reálu je to HP ProBook 4530s
Pro ty zvídavé recenze mnohem méně vybaveného ProBooku stejné řady na PinkRobot.cz. 

Další novinky?
Už bydlím! Společně se Scope jsme už podepsali smlouvu na obývání velkého, vcelku hezkého pokoje v Brně - sice trochu dál od centra, ale je tam hezké okolí, v blízkosti je knihovna a prodejna čaje. Z vybavení pokoje moc nadšen nejsem *ok, přiznávám se, že se mi moc nelíbí ani ta rudá podlaha*, ale jinak je to velice hezký pokoj, vymalovaný v zelené. A vážně je obrovský!

Jakmile si ho se Scope zútulníme, tak bude vážně úchvatný.
Kromě toho jej s námi bude obývat kotě!

Víte přece, jak miluji kočky. Chudák zvířátko skončí s rodiči absolutně šílenými do koček. Hej, ale nedokáže se donutit jej litovat - těším se na ně! Zatraceně, zatraceně moc.
Prý se bude jmenovat Karyu. No, Scope nad tím ještě popřemýšlí, ale myslím, že se tohoto nakonec bude držet. Bude to taková rozkošná, chlupatá kulička. 

Pak vám pošlu fotky, až si ho konečně trošku podlachním *až mi ho hrdá majitelka svěří, že jo*. Koneckonců.. bude to takové naše dítě. A jestli si Scope myslí, že mne to kotě nebude mít rádo, tak se velice plete xD.

Jak by mne nemohlo mít rádo takové roztomilé koťátko?
Hm... snad vybere nějaké doopravdy umazlené!

Až se nastěhujeme a ubytujeme... bude zkrátka spousta fotografií toho, jak si svůj pokoj dáváme dohromady. Přeci jen, bude to náš nový domov, co bychom byli za zrůdy, kdybychom jej nechtěli mít krásný?


Mám také nový vzhled tumblru. 
Pokud si někdo nepamatuje jeho adresu, tak <<zde>> ho najde. Celkem krutá novinka po celé té době, kdy jsem tam nechával jen ten jeden. Ale tento je vskutku krásný, bílý, s jemným nádechem do mé milované barvy - zelené.

Inu... a jak znám vaši nechuť k mým dlouhým článkům... dávám si break a zbytek nasolím do nějakého dalšího, co snad přijde!

Potřebuji nějakou kočičku.
Svou. Roztomilou a mazlivou. Chápejte.. hladit, drbat za ouškama.. a tak.
Protože když už přemýšlím o tom, že si nechám na zátylek vytetovat obrys čičiny, je to se mnou fakt... jakože vážný! *O.o*

Mimochodem vzali mne na další školu... jo a pokud vypadám, že jsem strašně nepříjemnej microb, tak se omlouvám (hrabe mu z novejch antidepresiv - psychiatrička mu zvýšila sílu pilulek, když se jí v ordinaci hystericky složil a vykládal jí o tom, jak se chce zabít... s jeho psychikou je to furt špatný)
Cejtím se jak genius. Jenom mi to nijak zvlášť nepomáhá. Hnusný, co?



Ne, je mi prostě zle.
Ani tou genialitou se to nedá.. překopat. Fakt zle.

Jenže na zabití to prostě... není. Tady hrozí leda tak možnost se unudit k smrti. Ai to bude moje nový krédo.
Za tři měsíce se stěhuju do Brna. Pak to se mnou snad bude lepší.

Všechny vás miluju - a hlavně vás, co máte kočky a milujete je stejně, jako já! <3

Poslední dny byly extra náročné - i pokud pominu prospanou neděli a včerejšek přetrpěnej s migrénou, stavy na zvracení a omdléváním. Všechno se dá přežít.
A ano, vím, že tu na to kapku kašlu - ale myslím, že vzhledem k okolnostem k tomu mám vcelku dobré důvody. Prostě se mi na tento blog čas od času kašlat chce. Třeba si všimnete, že je tu nový design?

Asi vám již došlo, že mám rád Takerua - koneckonců první design byl také s ním.
Podle mne je to absolutně úžasná osobnost. Mnozí lidé ho nemají rádi kvůli jeho vystupování. Prý je až příliš sebejistý a nesnáší, když je pozornost upřena na někoho jiného, než je on sám. Mě to nevadí. Myslím, že je to jeho způsob, jak se vypořádává s vlastními vnitřními problémy.
Každý je nějaký. Já nehodlám odsuzovat. Pouze obdivovat.

Milovat pro něj samého. I tak by se to dalo nazvat.
Přestože jeho hudba je něčím, co příliš nemusím - což přiznám otevřeně a bez vytáček.Nikdy nebudu fanoušek hudba SuG. Ale myslím, že mohu být fanoušek Takerua.

Velký PJ tohoto světa opět změnil vzhled blogu.
Aneb... řekněme si to na rovinu. Jednoduchost vždy vítězí nad odstrašující přeplácaností. A piáno je věc, ke kterému mám velice vřelý vztah.

Jednou bych rád chodil s dívkou či chlapcem, co bude hrát na piáno a před spaním mi bude hrát nádherné songy. Mé pokusy o hraní vždy končily katastrofou - až nakonec otec můj nádherný, starý klavír raději prodal, neboť nemohl snést můj pláč nad tím, že má ruka není schopna hrát.
Je strašně nemotorná. Musel jsem kvůli ní přestat hrát i na flétnu. Prostě to nejde. I na klávesnici píšu zásadně hlavně pravou rukou. Levačka obsluhuje pouze ctrl a shift. Odporné, co?

Rozhodl jsem se pro obnovu designu.
Ne, že by mne bílá nebavila, nebo tak nějak, ale... zkrátka jsem přišel na chuť této kapele a... no, líbí se mi.
A dnes budu celej den programovat.
Není vám mě líto?



Teď ještě musím najít poznámky k ekonomice a nejdřív dodělat ty.
Nechcete mne raději někdo zabít?

Ach ne, vůbec mne nenervuje, že mne nikdo nekomentuje (kdyby ano, už by ten blog byl zrušený)
Vážně nacházím nějaké nebývalé potěšení v tom, sem psát. Asi se to v budoucnu nezmění - ale nepropadejte panice. Stávají se i horší věci než spisovatel nad hrobem, neschopný psát, přihlášený do literární soutěže, který právě programuje pitomou knihovnu a snaží se pochopit, proč se mu najednou zdá modrá jako celkem príma barva (obvykle ji nesnáší, protože má takové oči)


No, dobře dobře.

Tak jsem si zapnul počítač a dostal chuť změnit design - přesto "she is crazy" je naprosto úžasný a já doufám, že jej ještě použiji.
Drahá Chňachma pochopí, co jsem tím chtěl říct.

A protože jsem si všiml, že to není screen minulého designu, dám ho sem spolu s tím novým - a po vás čekám objektivní diskuzi na téma, který z nich je lepší. Ne, že bych netušil, který vyhraje.

she is crazy

Tenhle design mám vážně rád - a tak sjem na něm postavil i ten nový. A vážně - ne, já nejsem ta osoba v záhlaví. Přestože bych moc rád byl tak nádherný. Mé vlasy, ačkoliv jsou rudé, se tak hezky nelesknou.
Což mi připomíná, že jsem si koupi šampon. Uhm... později.

loveless

Inspirace ve dvojce, o které nyní s Chňachmí píšeme. Tedy ona píše a já brakovitě odpovídám. Vážně jsem posedlej jejím psaním - sakra, proč ten design není zelený, ale do modra?
Měl bych se nechat vyšetřit nějakým doktorem, aby pochopil, proč zelenomilujicí magor dělá rudé a modré designy. Nedejbože růžové s Takeruem.
Na odstřel, co?
Někdo by to měl ěnjkakému nájemnému vrahovi říct. Aspoň budu ušetřen těch trapných rozhovorů s učiteli na tak nevkusná témata, jakým je můj zdravotní stav.

Ha - Ha - Ha.

Proč vlastně píšu tenhle blog?
Jo jasně. Proto - chci, aby si ho jednou někdo přečetl a řekl: "Ježiši, to je pošahaný! Magor, fakt!"

Na psýchu semnou.
Prej už dělaj léčiva s příchutí třešní.

Jake (ano, já) se opět vytasil s novým designem (aneb ta forma předtím se mu zdála málo krvavá). Zkrátka není možno nechat Atristeer den na pokoji. Prokletí maniaků, že?


A spolu s novým designem přijdou i nějaké změny v menu. Určitě jste si všimli těch rybek a toho pološíleného ptáka? (přesně tak se Jake tváří teď, neboť mu třeští hlava a on má chuť se jít oběsit do seníku)



Bože, musím toho ptáka odstranit! Zcela mne irituje!
Chápejte.. nehodí se k vizáži blogu... možná, kdybych jej udělal černobílého a zvýraznil aspekty rudé? Hm.. to už vypadá jako mnohem lepší nápad!


Dobře, přestanu si zvedat ego.. slibuji...


Zajímalo by mne, zda ty dlouhé články píšu jen a proto, že vás nebaví je číst? *smích* Ne, myslím, že je píšu hlavně pro sebe samého. Protože mi vyhovuje jednou za čas napsat jeden delší článek než blog zahlcovat miliardami šíleností denně. Nebo by Vám snad vyhovovala ta druhá metoda?
Nechtějte mne naštvat!
Pošlu na vás toho modrého TWEETY ptáka, ze kterého mne tak nesnesitelně bolí hlava!

Náhodou - snažím se ty nesnesitelně dlouhé články prokládat obrázky a tématickými videi z YouTube, podléhajícími nerespektovanému autorskému právu!
Vy zmetci!

Okamžitě si přestaňte stěžovat!

(tváří se převelice naštvaně, jako někdo, kdo plánuje v brzké budoucnosti vybuchnout a potřísnit vaše klávesnice svými královskými střevy)


Dobrá. Vážně mne bolí hlava. A jsem vážně podrážděný.

Mou drahou Biancu to asi velice potěší - to vědomí, že česká pošta si ze mě jako vždy dělá srandu. Už vidím, jak se mi bude vysmívat dalšího půl roku - ale co. V pondělí se tomu snad také zasměji.... AŽ BUDU MÍT TU ÚCHVATNOU KNIHU DOMA! Věřte mi, mé běsnění je zcela oprávněné (povzdechne si jak velbloud na Arktickém tažení). Objednal jsem si knihu, po které slintám už od okamžiku, co jsem si ji vybral mezi regály v Praze. A je mi vskutku jedno, co si o tom myslela tenkrát má ex - pro mne je ta kniha ztělesněním dokonalosti.

A tak jsem si ji chtěl koupit, když už to znamená, že nebudu mít příští týden mít co do huby a do školy se budu dostávat zatím neznámým způsobem!
Uhm.. snad mi tedy dojde v pondělí.
Nejpozději v úterý. Pokud přijde ve středu, budu se zlobit.

Hned potom, co tu knihu oslitnám a umazlím. Nemyslím si, že si ji pak někdo bude chtít půjčit. Ehm.. recenze tu bude, až mi dojde a... inu, přečtu si ji. Zatím vás nechám napjaté.

Co se týče mého MARIMO problému.
Marimo nemůže být zasláno (prozatím) neboť by v tom mraze zmrzlo. Tudíž musím trpělivě vyčkat, než mrazy poleví. Nechci přece mít poničená, nemocná, zmrzlá - potažmo mrtvá - marima.

Nicméně, dnes jsme s mamkou byli ve městě (a já ji akčně zatáhl do zverimexu). Načež sem zjistil, že tam mám známého. Nadšeně s ním konverzovala téma: akvaristika. Nakonec se ukázalo, že můj vysněný dar k maturitě (kdy mí spolužáci nejspíš skončí při autech, když má většina jich doma vlastní bowlingovou dráhu a bazén s vířivkou) nebude stát ani tisícovku.
A byly mi doporučeny pěkné ryby k marimům, které by je neměly ožírat.
Za předpokladu, že bych je chtěl.

Taky mám pár nových hader.
Očekávám, že nikdo nechce jejich galerii na mě jako velkém modelovi?

Uff...

Inu, chtěl jsem vám sem dát ještě nějaký depresivní výkec.
Dobrá, dobrá! Nechám to do příštího článku! Vy jste vážně hrozní....

 Nový design.
Jak ohraná věta, no řekněte - nechcete mne zabít? Asi by to bylo lepší než.. než tohle!


Je založený na mé nové povídce, kterou najdete v Knihovně, nebo třeba ZDE. Záleží na Vás, kterou cestu zvolíte.

Tak jsem opět stvořil něco oku lahodícího… dobře, pár detailů bych ještě změnil, ale ono to nechce být nápomocno…. Tentokrát s Grellem, což je mimochodem taková menší sexuální bohyně zahalená do šarlatového. Prý bůh smrti. No, nevím, nevím.


Cítím se jak přejetej bagrem.
Alespoň, že jsem se tento víkend trochu i najedl a hlavně jsem jej celý proležel, takže... NE! Vůbec nejsem odpočatý! Chci spát… spát… SPÁT! Zatraceně, nesnáším ty hloupé prášky, kvůli kterým nemohu dělat činnosti, které mne naplňují a ještě mne nutí neustále zívat a cítit se utahaný jak sibiřský čokl!
Já se jednou naštvu, a až se naštvu…!


Nepomáhá to. Pořád se cítím jak přejetej bagrem. A schůzka s psychem mne čeká až 31-ho. A do té doby se to nezlepší. Zítra končím s druhým platíčkem.
No, aspoň že už trochu přechází ty nevolnosti.

Tak tu máme nové vrcholné veledílo. Tvořené těsně předtím, než jsem musel odjet se odevzdat do spárů lékařských. Krásný Atsushi Sakurai (má tajná láska a sexuální bohyně, která kráčí ve stopách samotných bohů - aneb jediný chlap, se kterým jsem ochoten spát. Pokud by mne prosil)

Ze skupiny Buck - Tick. Udělám o nich článek, co vy na to? Něco.. jako o Takeruovi. Ale Takerua znám jen zběžně. Dokážete si ten strašlivě rozsáhlý výkec představit? Trpte!


Mělo by se to zvětšit, kdy na to klepnete. Jistě že pokud budete MOC protestovat, mohu vám sem Takeříka vrátit. Chcete? Fakt? Trhněte si. I má laskavost a mazlivost má své meze - aspoň týden to tu zůstane.

Tzn.: Uvítám jakoukoliv konstruktivní kritiku!
Žádná?
PS: Taky vás mám rád.


Ohledně designu 

• hlavička je tvořena v CS4. věrné CS4-ce, která nezklame, ani když mi hoří za patami. Mutace dvou obrázků Atsushiho Sakuraie na černém pozadí o rozměrech 700x500. Aspoň myslím. Mezi oběma obrátky je rozdělovač, který měl být původně rudý, ale nyní žhne temnotou. Také je tam obdélník s určitým procentem transparentu, který slouží jako podklad pro název a popis tohoto výkřiku do tmy. Obrázky NEJSOU vybrány náhodně. Ten s cigaretou zobrazuje mé prohřešky proti morálce a připomínku nutné nápravy. A ten vlevo zobrazuje smyslnost sexuální bohyně. Bez toho se prostě neobejdu! Dráždivost a sexuální náboj Atsushiho je.. nevypočitatelný. A jeho ručičky, bohové, ty ručičky!
• zbytek designu jsem spáchal v Artisteeru. Nějaká ta hodinka nastavování, znáte to. Je to laděno do temnější šedé, kterou jakožto barvu zbožňuji a rudé, představující krev, pomstu a utrpení. Jemný vzor motýlů mi připomíná zemřelého bubeníka a zároveň nevinnost, čistotu a naději. 

Už je to trochu srozumitelnější? Doufám, že ano.