o.h. diary

Než se mne zeptáte - ne, nejsem si jist, zda to bude někdy v normálu a ano, vím, že mám velké mezery ve vyjadřování a hlavně! - velké mezery v postování příspěvků zde na blog. Hned na úvodu vás chci poprosit, zda byste mi neposlali svoje e-mailové adresy, abych vám mohl dát přístup sem na blog. Jisté okolnosti mne opět donutily dát ho číst jen jistým lidem. Nejsem z toho nadšený, ale někteří lidé mne zkrátka serou tím, že mi nedají pokoj.

Jsou mi ukradení, nezajímají mě, ale stejně mne musí vytáčet - načež se ukazují jako srabové, neschopni sdělit své přezdívky. No nic. Nezájem. Ignorace. Víte, že s privátním blogem pro pár lidí dokážu více než obstojně fungovat.

Nicméně ani to vám nezaručí, že nebudu jako nadpisy příspěvků používat výňatky z lyric textů písniček kelly family...

Pokud na mě máte skype kontakt, pak víte, že mne poslední dobou škola.. více či méně řečeno zmáhá. Je úterý - čeká mne napsání jedné seminárky, dva úkoly do metod kritického myšleni, rády bych začal s komparační analýzou webových stránek knihoven a ještě musím dopsat soutěžní příspěvek... a taky musím začít s medailonkem do informační vědy a učit se na další test z desítek anglicky psaných stránek ne nejrůznější témata. Hloupé to věci. Nutné to věci.

A že to mám stihnout do neděle? Koho to zajímá?
Motivuje mne to k tomu zalézt pod peřinu a rozbrečet se.. heh.

Navíc a což je nejhorší - na sobě začínám pozorovat mé obvyklé chování před psychickým záchvatem, kterého jsem věřil, že mne zbavily prášky. Jsem nepříjemný, věčně podrážděný, nepřátelský a rozhodně ne milý a mazlivý, jak jen bych si přál. Je to zkrátka na zabití. Já jsem na zabití. A odnáší to ti kolem.

Neříkám, že se mi to líbí, jasné?

Přemýšlím, co vám říct, co je nového, když je to vše tak nudné *smích*. No, Karya už neuvidím - panička ho do Brna nepřiveze. V září se stěhuji s kamarády do samostatného bytu. Bude to fajn a švanda. Princezna je pořád sexy... sexy až to bolí. A pořád má přítelkyni. A pořád mne nechce. Zoufalé, že? Zvykl jsem si.

Krysa chce semnou jít na suši. Musím najít kvalitní výmluvu.

Každé pondělí či úterý trávím v čajovně, kde se pokouším uhulit k smrti. Ještě žiju, tak to není moc účinná metoda. K vaší škodě.

Můj pes je pořád starý, pořád šílený a já se pořád bojím, že odejdu do Brna a až se vrátím, zjistím, že mezitím zemřel a já u něho v tu dobu nebyl.

S Inari si plánujeme pořídit kocoura. Přemýšlím, zda ho pojmenuji Genesis nebo Isai. Ano, nikdy se nevzdám touhy po číče.

Lidi mne serou.

Ještě něco?

Škola mne sere.

Děkuji za pozornost,
Hibi.

PS: Nezapomeňte na ty adresy! Sem do komentů nebo na můj mail, pls....