o.h. diary

Mám neodbytný pocit, téměř se rovnající strachu, že se všechno vrací do stejných kolejí.

Já. Psaní. Bolest a zoufání.
Bytí

 Nový design.
Jak ohraná věta, no řekněte - nechcete mne zabít? Asi by to bylo lepší než.. než tohle!


Je založený na mé nové povídce, kterou najdete v Knihovně, nebo třeba ZDE. Záleží na Vás, kterou cestu zvolíte.

Zelená víla.
Vybájená v mé mysli jako něco zcela dokonalého a originálního. Něco natolik božského, že ovlivňovalo zrod literatury, kterou jsem tolik pohoršen a zároveň ji miluji.
Zelená víla ukrytá v Absinthu. 
Tak tomu přece říkali v jednou pro mne nejkultovnějším snímku všech dob. Ano, Drákula a oslňující Gary, který mu dodal vizáž, před níž bych klečel na kolenou.

Ochutnal jsem zelenou vílu.

Tak jsem opět stvořil něco oku lahodícího… dobře, pár detailů bych ještě změnil, ale ono to nechce být nápomocno…. Tentokrát s Grellem, což je mimochodem taková menší sexuální bohyně zahalená do šarlatového. Prý bůh smrti. No, nevím, nevím.


Cítím se jak přejetej bagrem.
Alespoň, že jsem se tento víkend trochu i najedl a hlavně jsem jej celý proležel, takže... NE! Vůbec nejsem odpočatý! Chci spát… spát… SPÁT! Zatraceně, nesnáším ty hloupé prášky, kvůli kterým nemohu dělat činnosti, které mne naplňují a ještě mne nutí neustále zívat a cítit se utahaný jak sibiřský čokl!
Já se jednou naštvu, a až se naštvu…!


Nepomáhá to. Pořád se cítím jak přejetej bagrem. A schůzka s psychem mne čeká až 31-ho. A do té doby se to nezlepší. Zítra končím s druhým platíčkem.
No, aspoň že už trochu přechází ty nevolnosti.

Tak mám už v sobě jedno celý platíčko, dnes jsem začal s druhým.

Pořád mi ještě je špatně. Návaly na zvracení, horko,... poslední dobou se k tomu přidala i roztržitost a neklidnost.
A hlavně nemohu spát. Na dnešek jsem naspal čtyři hodiny. V porovnání s ostatními dny se to rovná rekordu. Taky mám v sobě jeden krajíc chleba a yogurt. Teď do sebe cpu trochu mandarinek.

Což je taky dobré.

V neděli jsem poprvé po několika týdnech dostal chuť na jídlo. Snad je to dobrý znamení.
Zkusím se prospat.

Jen mne od toho úmyslu pořád někdo zdržuje.
Nebo se zdržuji sám?

If I'll call your name
Can I see you in heaven?

... nevyžaduje komentář....

Kuroshitsuji Musical II.
Jediný důvod, proč se na to dívat, je Sebastienův hlas a Grell ve svůdném rudém negližé.

Ale to nejzábavnější na celém filmu jsou backstage záběry s Grellem, kde pobíhá po pódiu pouze v kouzelných teploučkých tepláčcích!

Můj první den na prášcích.

7:00 - požití prášku.
8:30 - nevolnosti, dezorientace, pocity v hrdle tak akorát na zvracení, do teď přetrvávající nevolnost.

Jídlo:
1/2 chleba, dvě sousta špaget, 250ml jablkového džusu

Asi nebyl dobrej nápad dávat matce přečíst příručku o depresích. Jen zesměšňuje vše, co je tam napsáno.

PS: Doufám, že si všechny ty příznaky jen představuju! Jestli mi takto dokáže být zle po jednom prášku, bude to ještě zábavné.

Na zlomené srdce užijte dvě láhve Frisca.

Na podlomené sebevědomí si kupte dlouhej provaz.

ZN.: A kde je sakra ten zatracenej strom?


...

Tak tu máme nové vrcholné veledílo. Tvořené těsně předtím, než jsem musel odjet se odevzdat do spárů lékařských. Krásný Atsushi Sakurai (má tajná láska a sexuální bohyně, která kráčí ve stopách samotných bohů - aneb jediný chlap, se kterým jsem ochoten spát. Pokud by mne prosil)

Ze skupiny Buck - Tick. Udělám o nich článek, co vy na to? Něco.. jako o Takeruovi. Ale Takerua znám jen zběžně. Dokážete si ten strašlivě rozsáhlý výkec představit? Trpte!


Mělo by se to zvětšit, kdy na to klepnete. Jistě že pokud budete MOC protestovat, mohu vám sem Takeříka vrátit. Chcete? Fakt? Trhněte si. I má laskavost a mazlivost má své meze - aspoň týden to tu zůstane.

Tzn.: Uvítám jakoukoliv konstruktivní kritiku!
Žádná?
PS: Taky vás mám rád.


Ohledně designu 

• hlavička je tvořena v CS4. věrné CS4-ce, která nezklame, ani když mi hoří za patami. Mutace dvou obrázků Atsushiho Sakuraie na černém pozadí o rozměrech 700x500. Aspoň myslím. Mezi oběma obrátky je rozdělovač, který měl být původně rudý, ale nyní žhne temnotou. Také je tam obdélník s určitým procentem transparentu, který slouží jako podklad pro název a popis tohoto výkřiku do tmy. Obrázky NEJSOU vybrány náhodně. Ten s cigaretou zobrazuje mé prohřešky proti morálce a připomínku nutné nápravy. A ten vlevo zobrazuje smyslnost sexuální bohyně. Bez toho se prostě neobejdu! Dráždivost a sexuální náboj Atsushiho je.. nevypočitatelný. A jeho ručičky, bohové, ty ručičky!
• zbytek designu jsem spáchal v Artisteeru. Nějaká ta hodinka nastavování, znáte to. Je to laděno do temnější šedé, kterou jakožto barvu zbožňuji a rudé, představující krev, pomstu a utrpení. Jemný vzor motýlů mi připomíná zemřelého bubeníka a zároveň nevinnost, čistotu a naději. 

Už je to trochu srozumitelnější? Doufám, že ano.

Takeru je jedním z těch chlapců, které byste sežrali touhou.

Přitom nejde o to, jak vypadá, jakou barvu má jeho hlas či o styl jeho hudby, ale jde právě o onu energii, kterou nabíjí vše živé (pohybující se) kolem sebe. V tomto mi trošku připomíná DJ SiSena – inu, o něm se možná někdy také zmíním.

Poprvé jsem se s Takeruem setkal před přibližně čtyřmi lety, kdy nosil opravdu úchvatný růžovoučký účes a místo mikrofonu používal lízátka. Díky bohu, že tato jeho perverznost mu vydržela dodnes. Je něčím vskutku emocionálně pozitivním, co působí, že se nedá vybít.


Takeruova skupina sestává z několika vcelku trhlích členů (kromě Takerua tu působí Masato, Yuji, Chiyu a Mitsuru). V jednom jejich PV je vskutku vidět že… jim všem hrabe a zbytek světa musí být za každou cenu normální. Ale to je podstata této skupiny, nebo mě to tak alespoň připadá.

V japonsku by se tomuto druhu skupiny říkalo Oshare Kei. Já nesnáším zařazování do skupin, takže se tomu vyhnu obloukem.


Podle mě se jim to celkem daří.

Obsah článku:

• videolog
• další PV
• love diving
• fotogalerie