o.h. diary

Když se tak dívám na ten gif s Atsushim, asi bych měl stopnout v pokusech se omluvit za mírné spamování blogu a raději sem dát nějakou písničku z youtube, co dává jasně najevo: I am so sexy!

Tak jsem si uvědomil, že mám marima tak dlouhou dobu, a ještě jsem vám sem nepostnul jejich fotografie! jaká to chyba nedokonalého pěstitele xD

Dnešní fotografie (kvalitním fotoaparátem)


Ostatní (foceno mobilem)

Letošní rok, stejně jako dva předcházející ročníky, se na nádrži Křetínka poblíž Blanska konal v termínu 25. srpna závod Dračích lodí. Závodů se zúčastnilo 48 neprofesionálních (hobby) týmů i profesionální týmy. Náš tým (Hydrant) se tentokrát umístil v závodě hobby týmů na 200 metrů na krásném 16-tém místě a v závodě na 1000 metrů na místě devatenáctém.

Oproti minulému roku, který byl slabším (32 místo hobby týmů), jsme se výrazně polepšili. V prvním ročníku (označován pořadateli jako nultý) jsme se umístili těsně za první pětkou, na šestém místě - tenkrát se však ještě striktně neoddělovali profesionální týmy, tudíž naše umístění bylo mnohem lepší než dle výsledkových tabulek. Ovšem je pravda, že nultého ročníku se pro nepříliš velkou známost tohoto sportu v okolí, zúčastnilo jen několik týmů.

V pátek se pořádaly tzv. tréningy. Ty slouží pro nové členy posádek či pro zcela nové týmy k tomu, aby se seznámili s lodí a způsobem jejího ovládání. V sobotu se poté pořádal samotný závod.

Nás tým se zúčastnil všech třech ročníků, přičemž základ týmu (ani její kapitán) se příliš neměnil, tudíž většina týmu nepotřebovala páteční tréning a místo toho přenechala možnost půlhodinového pádlování nováčkům.

Sobotní závody začaly kolem osmé hodiny ranní. Převážná většina týmu vodárny přespávala na blízké chatě, tudíž měli možnost dostat se na místo určení dříve, než ti ostatní. Zbytek tak byl odsouzen k brzkému vstávání :-) a dopravování se na Křetínku. Kolem půl osmé již nebylo kde v blízkosti přehrady zaparkovat, takže kolony zaparkovaných aut lemovaly silnici. Přesto jich zprvu kvůli deštivému počasí nebylo tolik - nápor přišel v dopoledních až odpoledních hodinách, kdy se poměrně vyčasilo a drobné přeháňky ustoupily.

Tentokrát byl pro týmové zázemí vybrán ideální prostor těsně za cílovou čárou hned u vody, takže bylo krásně vidět na celý průběh závodu. Z nepochopitelných důvodů došlo dřív nealko, než pivo (kolem čtvrté odpoledne už ti nechlastači jako já neměli co pít, tak museli sáhnout do zásob vod v autech, nebo si skočit se občerstvit do nějakého z mnoha stánků s jídlem a pitím), po celou dobu bylo možné si dopřát dostatek studených koleček párků s chlebem, zeleniny, kávy a čaje - ráno byla dokonce i domácí pečená perníková buchta. K obědu sloužili teplé párky s hořčicí na grilu.

V případě deště či přeháňky bylo možné se schovat pod stan.

Letošní zázemí se doopravdy podařilo a dle mého názoru bylo lepší než to minulý rok. V prvním "nultém" ročníku jsme toto zázemí poněkud podcenili a vzhledem k tomu, že celou dobu pršelo, byla zima a závodníci se vraceli z lodí celí promočení nejen deštěm, ale i vodou, která na ně stříkala od pádel, jsme trávili většinu času v autech, kde jsme se pokoušeli trochu zahřát.

Jako vždy pořadatelé zajistili dostatečné množství stánků s občerstvením, takže si každý mohl vybrat dle libosti, poměrně kvalitního komentátora a i dostatek toalet (které byly odporné, ale vina pořadatelů to nebyla, spíš těch prasat, co vypadají jako lidé). Dokonce i výstřel, signalizující začátek závodu, byl dobře slyšitelný. Minulý rok jsme s tím měli velký problém.

Jako takzvaná třešnička na dortu působilo potopení jedné z dračích lodí, které dramaticky připomínalo zmenšeninu Titaniku. Nikomu z posádky potopené lodi se však nic nestalo (kdyby ano, byli tu záchranáři i hasiči) a samotná loď byla odtáhnuta zpět na břeh dříve, než se stihla potopit, vodní záchranářskou službou, která na svém motorovém člunu kontrolovala celý průběh závodu.

Tento ročník bohužel chyběla letecká akrobacie (pilot se svým letadlem byl v zahraničí), nicméně přesto pořadatelé zařídili alespoň průlet několika obyčejných letadel, které k potěšení hlavně mladší generace "mávalo" křídly na pozdrav vždy, když prolétali nad hladinou.

Příjemným zpestřením se zdály i osvobozené balonky ODS, poletující nám nad hlavami a následně se díky naplnění héliem ztrácely v mracích, kde praskaly. Nicméně idylku tohoto okamžiku mírně rušily nářky dětí, kterým balonky uprchly.

Závod na 200 metrů

Opět se jelo na tři kola.

První bylo vyřazovací.
V každém z několika rozjezdů startovalo šest lodí, z nichž prvních pět postupovalo a šestá byla zařazena do tzv. opravných jízd, ze kterých se mohlo několik málo lodí kvalifikovat do druhého kola. Zde nebylo důležité umístění, pouze to, zda jste v první pětici. Náš tým obsadil ve své rozjížďce druhé místo hned za vítězi minulého ročníku závodů na 200m.

Druhé kolo sloužilo k rozdělení lodí do skupin.
Posádky postupující z prvního kola a opravných rozjížděk byly opět dle losu rozřazeny do skupin po šesti. Tentokrát bylo podstatné umístění, neboť dle něho byla posádka zařazena do určité skupiny:

Umístění/Skupina (boj o):
1/A (1. - 6. místo)
2/B (7. - 12. místo)
3/C (13. - 18. místo)
4/D (19 - 24. místo)
5/E, 6/F, ostatní/G,...

Náš tým nakonec ve své rozjížďce skončil na třetím místě, kterému odpovídala skupina C. O rozdíl pouhého dračího krku nás porazil jiný tým, klterý tak byl posunut do skupiny B a mohl bojovat o 7. - 12. místo.

Třetí kolo znamenalo boj o umístění ve výsledkových tabulkách.
Tým Hydrant skončil ve své rozjížďce na čtvrtém místě, celkově tedy skončil na místě šestnáctém.

Závod na 1000 metrů

V tomto závodě je podstatný čas, za který tým dokáže ujet danou vzdálenost.
Stejně jako minulý rok se objížděly 4 bojky, celkově se jelo na dvě kola (4 otáčky kolem 2 bojek, mezi kterými byla určitá vzdálenost, kdy se jelo po rovině)
Tým Hydrant skončil na celkovém devatenáctém místě ze všech lodí, které se zúčastnily i závodu na jeden kilometr.

Fotogalerie
(spíš moje osobní, skládaná z momentek, jelikož jsem původně nepředpokládal, že budu nějaký report psát - nedělal jsem to tři roky, tak proč teď, že? navíc focené mým mobilem, takže ne příliš kvalitní)

pohled na start, na kterém jsou již nachystány lodě od našeho týmového zázemí

tým hyder v soutěžních tričkách vedle zázemí, pozorující cíl závodu konkurence

momentka se mnou a mamkou, která byla náhradník a starala se o občerstvení

já, přibližně po druhé etapě závodu na 200m

taťka - výtvarník triček a kapitán týmu

strejda - psychická podpora

mamča, aneb fotografie, která mne inspirovala k sepsání reportu

Dračí lodě
Pokud se chcete dozvědět něco víc o dračích lodích, můžete tak učinit v mém článku.

Poznámky
Pozn. autora: Když už jsme nevyhráli, alespoň mám další, už třetí triko do sbírky. Jo, tento rok se fasovaly i odznáčky. Sláva Vodárně a jejich grafikovi ( připomeňte mi někdo, že bych měl za ten odznak obejmout taťku,. i za to, že tento rok ta trika udělal v mé milované brčálovitě zelené! - aneb když syn kapitána týmu a vrchního grafika domě pěje ódy na zelenou, co?... no raději mne neposlouchejte, prý to bylo proto, aby naše logo krásně na tričkách svítilo...)

Pozn. autora č.2: Bolí mne z toho záda. Dva roky závodění nic (krom chřipky po prochcaném prvním "nultým" ročníku) a teď si hnu s páteří.. jo, to je tak, když musím zabírat na obrácenou stranu...

Co je to dračí loď?

• loď tvaru otevřené kanoe o délce 12,5m ozdobené na špici dračí hlavou a na zádi ocasem
• posádka: max. 20 pádlujících v sedě - 10 napravo, 10 nalevo + bubeník, sedící na špičce a údery do bubnu udávající rytmus pádlování + kormidelník, stojící na zádi a určující směr.

Historie

Přes 2 tisíce let stará tradice pádlování na dračích lodích pochází ze starověké Číny.

Moderní historie dragonboatingu se datuje od roku 1976, kdy se uskutečnil první festival dračích lodí v Hong-Kongu. Odtud se sport rychle rozšířil do celého světa. V současné době se této disciplíně aktivně věnuje přes 50 miliónů sportovců z více než 50 zemí světa. Mezinárodní federace dračích lodí pořádá od roku 1995 oficiální mistrovství světa i mistrovství Evropy. ME dračích lodí jsme pořádali v roce 2006 v Praze na Vltavě, v roce 2009 dokonce MS dračích lodí v Račicích, kterého se účastnilo přes 3500 sportovců z téměř 30 zemí celého světa.

Vzhledem k celosvětovému rozšíření a oblibě tohoto sportovního odvětví se uvažuje o zařazení této disciplíny do programu OH. Prvním signálem byly závody dračích lodí na Světových hrách 2005 (OH neolympijských sportů), kde získala posádka ČR titul šampiónů na 1000m.

Závodí se v drahách na vzdálenosti 200, 500 a 1000m. Dlouhá trať na 2000m se jezdí na 2 kola se 3 otáčkami. Kategorie se dělí dle věku a pohlaví (jezdí se i mix). Nejprestižnější je kategorie Premier OPEN - tzn. bez omezení.

Česká republika
Reprezentační tým ČR sbírá od své mezinárodní premiéry v roce 2002 světové a evropské tituly a cenné kovy téměř ve všech kategoriích. Mezi jeho nejslavnější členy patři dvojnásobný olympijský vítěz v kanoistice Martin Doktor, několikanásobný medailista na skifu legendární veslař Václav Chalupa a mistr světa v kanoistice a nyní šéftrenér a závodník dračí reprezentace Petr Čáp Procházka.

Dračí lodě v České republice
Tento divácky velmi atraktivní sport do Čech přivedli zakladatelé ČESKÉ ASOCIACE DRAČÍCH LODÍ Sebastian Pawlowski a Hajo Libor. V roce 1997 totiž seděli u půllitru českého piva a přemýšleli, jak obohatit sportovní a společenské dění v hlavním městě. Chtěli něco nového, marketingově zajímavého a hlavně u vody. Rozhodli se pro dragonboating i vzhledem ke zkušenostem z Německa, kde se této disciplíně věnuje okolo 2000 posádek. Nakoupili tedy lodě a rok nato uspořádali první ročník Pražského festivalu dračích lodí 1998. Zpočátku se jednalo spíše o firemní klání zaměstnanců a kamarádů, ale atraktivnost Prahy přilákala i zahraniční posádky např. z Německa, Polska, Itálie, Maďarska nebo Hong-Kongu.


Zcela nový náboj dodal akci známý kanoista a olympionik Jiří Čtvrtečka. Přivedl totiž na další ročník pražského festivalu dračích lodí partu kanoistů, kteří dokázali porazit i tehdejší mistry Evropy z Itálie. I na základě těchto výsledků se v roce 2002 zformovala první reprezentační posádka a na ME v Polsku získala při své premiéře dvakrát stříbro a jeden bronz. Ve stejném roce se na mistrovství světa v Římě tým posílil například i o Martina Doktora a při účasti 80 posádek (přes 1.800 závodníků) z 16 států 5 kontinentů se stala česká posádka mistry světa na prestižní trati 250m. Pro srovnání: ve stříbrné posádce Ruska bylo 8 mistrů světa ze závodů rychlostní kanoistiky.

Letos se již 8. rokem koná nejvyšší sportovní soutěž Český pohár dračích lodí, ve kterém bojují sportovní posádky s ambicí reprezentovat ČR na mezinárodních akcích (MS a ME). Jedná se o seriál závodů po celé republice, kde se bojuje na tratích 200, 500 a 2000m.

Pro začínající a pokročilé firemní a fun posádky z celé republiky ČESKÁ ASOCIACE DRAČÍCH LODÍ organizuje podobnou soutěž Dragon Boat Grand Prix, která v této sezóně pokračuje již 4. ročníkem a neustále se rozrůstá. Součástí této soutěže jsou nově i ČESKÁ A MORAVSKÁ NÁRODNÍ DRAČÍ LIGA, NÁRODNÍ POHÁR FIREMNÍCH POSÁDEK DRAČÍCH LODÍ a NÁRODNÍ LIGA ŽENSKÝCH POSÁDEK DRAČÍCH LODÍ.

Tak, včera jsem objednal a dnes dorazilo - v plné kráse, ještě dokonalejší, než jsem si myslel.
Došlo to v takové děsivě obalené krabičce, nicméně nůžky se dostanou všude. O čem že to mluvím? O mé nové soupravičce na dělání domácího sushi (aneb až se budou se Scope v Brně nudit, což nebude zas tak rychle, ale... :-) )


Krabička obsahuje:

• 1 kg rýže
• řasy Nori
• sójovou omáčku
• rýžový ocet
• wasabi
• nakládaný zázvor
• rohožku na přípravu
• návod

Dá se objednat:
japafood - sushi box

Fotogalerie:

Ingredience:

ne, autorovi tohoto blogu nehrabe, pouze miluje sakury *usměje se*, přestože občas by se o tom hrabání se v mozkovně dalo pouvažovat *třeba jako včera večer*.
Chudáci ti, co se mnou museli mluvit *tentokrát nelituje jen tetu, které volal asi půl hodiny na záchodě a řval jí do telefonu, normálka*, myslím, že bych je měl nějak odškodnit. Otázka je jak, neboť má inteligence doznala jistých menších či větších trhlin *jo, prostě se mu dnes chce extra moc spát a přemýšlení je okrajovou součástí plánu na ovládnutí... ehm, lidstva ne, spíš vlastních končetin*


Mimochodem - ano, tento blog prochází menšími změnami. Potřebuji sem narvat trochu j-rocku, věcí co mám rád a obdobných nočních můr, takže než bude plně funkční, bude to ještě nějaký čas trvat. Zkrátka, jak jsem odjel od Scope, jediné co dělám, je poslouchání nové hudby.
A přemýšlení, což mi vážně nedělá dobře.

Když už je tento článek pod tagem design, možná bych sem fakt mohl postnout screenshot, aby se lidé v nejasné budoucnosti podivili nad tím, jak tomututo člověku dokáže hrabat, když se mu chce *což je takových 22 hodin z 24 každého dne. Zábava, co?*



 Říkám mu Wabisuke, v reálu je to HP ProBook 4530s
Pro ty zvídavé recenze mnohem méně vybaveného ProBooku stejné řady na PinkRobot.cz. 

Další novinky?
Už bydlím! Společně se Scope jsme už podepsali smlouvu na obývání velkého, vcelku hezkého pokoje v Brně - sice trochu dál od centra, ale je tam hezké okolí, v blízkosti je knihovna a prodejna čaje. Z vybavení pokoje moc nadšen nejsem *ok, přiznávám se, že se mi moc nelíbí ani ta rudá podlaha*, ale jinak je to velice hezký pokoj, vymalovaný v zelené. A vážně je obrovský!

Jakmile si ho se Scope zútulníme, tak bude vážně úchvatný.
Kromě toho jej s námi bude obývat kotě!

Víte přece, jak miluji kočky. Chudák zvířátko skončí s rodiči absolutně šílenými do koček. Hej, ale nedokáže se donutit jej litovat - těším se na ně! Zatraceně, zatraceně moc.
Prý se bude jmenovat Karyu. No, Scope nad tím ještě popřemýšlí, ale myslím, že se tohoto nakonec bude držet. Bude to taková rozkošná, chlupatá kulička. 

Pak vám pošlu fotky, až si ho konečně trošku podlachním *až mi ho hrdá majitelka svěří, že jo*. Koneckonců.. bude to takové naše dítě. A jestli si Scope myslí, že mne to kotě nebude mít rádo, tak se velice plete xD.

Jak by mne nemohlo mít rádo takové roztomilé koťátko?
Hm... snad vybere nějaké doopravdy umazlené!

Až se nastěhujeme a ubytujeme... bude zkrátka spousta fotografií toho, jak si svůj pokoj dáváme dohromady. Přeci jen, bude to náš nový domov, co bychom byli za zrůdy, kdybychom jej nechtěli mít krásný?


Mám také nový vzhled tumblru. 
Pokud si někdo nepamatuje jeho adresu, tak <<zde>> ho najde. Celkem krutá novinka po celé té době, kdy jsem tam nechával jen ten jeden. Ale tento je vskutku krásný, bílý, s jemným nádechem do mé milované barvy - zelené.

Inu... a jak znám vaši nechuť k mým dlouhým článkům... dávám si break a zbytek nasolím do nějakého dalšího, co snad přijde!

Poslední dobou se mi nic nechce. Znechucuje mne dokonce i psaní...
Obávám se, že to skončí tak, jako vždycky - totálním se potopením do depresí. Obvykle to začíná na týdnu a prodlužuje se to až k neúnosné hranici dvou měsíců. Nesnáším tyhle stavy. Nedokážu v nich nic dělat, jen se utápět v sebelítosti a zoufalství. Stále se vrací jako bumerang a já nevím, jak proti tomuto stavu bojovat. většinou to... vzdávám. Přiznávám, že to není nic moc hrdinského, ale je to to největší, na co se zmohu.

Dny trávím pokusy něco napsat (z čehož je mi ještě hůř, protože ta kvalita stojí za ohavný hovno) a koukáním na seriály, což jsem nikdy neměl zapotřebí. Donutil jsem se obnovit si hudbu v mobilu, ale ani to nepomáhá... teď mi tu už takovou půl hodinku hrají Plastic tree.
Když mne z takového stavu nedokáže vytrhnout i hudba, je to špatné. všechno se zdá neskutečně marné a prázdné - hlavně moje dny. Neustálé změny nálad.

A nyní se k tomu přidala i neustálá únava.


Takže se snažím nepanikařit. Scope mi posílá přes skype další várku Plastic Tree. Ta skupina je vážně úžasná. Jejich zpěvák má doopravdy krásný hlas... tak závislácky půvabný... spolu s melancholickou hudbou je přesně tím, co hledám. Aspoň se u toho bude pěkně brečet.

Poslední tento stav mi sebral přítelkyni a dohnal mne k psychiatrům. Teď není zdánlivě co mi vzít... snad jen svobodu být zavřený v léčebně - čímž bych si zkazil sny o studiu vysoké školy.
Jo, takže v sázce je hodně.

Tento článek je taky úplně marný a prázdný. Pořád se opakuje to samé, vše je stejné... z mého blogu je takové menší líhniště odporu, smutku a zoufání, plné depresivních chvil. Protože sem píši jen, když je mi zle a nepopisuju šťastné momenty života. S těmi nemám potřebu se dělit? nevím... prostě tenhle blog beru jako útěk.

Jsem tak strašně unavený, že neudržím oči ani na knížce a mou pozornost nezaujme ani Assassins Creed... jenže ležení v posteli je tak odpornou vyhlídkou... připadám si jako malomocný, když stále mám potřebu trávit v posteli čas.
Přitom bych mohl dělat spoustu jiných zábavných věcí... jenže nevím jaké.

Nemám chuť dělat zábavné věci.

Ale aspoň to ještě nedospělo do bodu, kdy sténám, že nechci už nadále žít.
Že by pokrok? Ne... ono to přijde.

•  At-chan je velkým milovníkem koček
•  trpí klaustrofóbií a má strach z výšek.
• v časopise SOUP (listopad, rok neznámý) uvedl tři své oblíbené knihy/autory - Kokoro od Natsumeho Sosekiho (když to četl poprvé, příliš ho to nezaujalo, jelikož jde o starší knížku, ale pak se k tomu vrátil a zamiloval si ji), Coin Locker Babies od Murakamiho Ryua (tato kniha v něm prý vyvolává pocit, že musí něco udělat). Dalším jeho oblíbeným autorem je Mishima Yukio. Tyhle knihy a autoři se mu líbí, protože jsou temní a nutí ho přemýšlet o tom, jak autor zpracoval pojetí "smrti".
•  je fanouškem známého japonského hudebníka Morrieho (oba mají slabost pro temné věci) (zdroj)

Akado je elektronic-metalová skupina, která vznikla roku 2002 v Rusku.

Členové

• Shatenew - zpěv, kytara
• Stinger - klávesy
• Kelly - kytara
• Miomi - baskytara
• Ghost - bicí

Soukromí projekt zpěváka rozpadlé skupiny Janne da Arc - yasua. Název se často zkracuje na A.B.C.

• Sakurai Atsushi (櫻井 敦司, přezdívka Acchan nebo At-chan): zpěv
• Imai Hisashi (今井 寿, přezdívaný Imai): kytara, theremin, druhý hlas a různé zvuky
• Hoshiho Hidehiko (星野 英彦, známý jako Hide): kytara a klávesy
• Higuchi Yutaka (桶口豊, známý pod přezdívkou U-ta): basová kytara
• Yagami Toll (ヤガミ・トール, přezdívka Anii, Aniki. Toto jméno je také pseudonym, skutečné jméno není známo.): bicí