Scream Vol.17
"Bolest nad ztrátou druhého člověka je snesitelnější, když člověk ví, že sám už nebude dlouho žít."
Erich Maria Remarque
Šílenec v Ostravě
Tak konečně jsem si udělal čas a náladu na to, napsat na svůj milovaný blog.
Já vím, já vím. Je to ode mne dosti odporné, že na Vás tolik kašlu v době, kdy trčím v Ostravě. Takže zatímco na tumbleru se toho děje až moc, tady je extrémně mrtvo. Jo, uvědomuju si, jaká jsem bezpáteřní svině.
Konečně jsem si sem stáhl nějaký kancelářský balík, takže mohu psát a nedeptat se tím koukáním na obrazovku bloggeru. Ne, že by mne vytáčela, jen se mi do jejího rozhraní nepíše tak příjemně, jak bych si býval představoval.
Jak se mám?
Řekněme, že to je nyní otázka týdne. Tělo na navýšenou dávku léků reaguje... inu, není s tím zrovna spokojené. Několik dní jsem nejedl a nespal, trápily mne nevolnosti a zvracení, načež jsem do toho musel i fungovat, což bylo pro oslabený organismus dosti obtížné. Nějak v sobotu jsem už začal trochu jíst, takže sním tak jedno jídlo denně a po zbytek dne občas něco ukousnu.
V sobotu jsem taky přijel do Ostravy.
A moje návštěva tady by asi vystačila na několik kapitol knížky, kterou doufám, že nikdy v životě nenapíšu. Protože by to byl bestseller a taková sláva mne neskutečným způsobem děsí. Rád bývám neviditelný, a prozatím se mi to i celkem daří.
Ehm, dobře. Já a Michal. Téma, co mi poslední dny rve vlasy a nervy. Asi bych se k němu neměl vyjadřovat. Až napíšu tu knížku, dám vám ji přečíst. Ehm.
Jinak je Ostrava strašně... nudná. Ale doopravdy hrozně. Byl jsem sice s bratránkem v kině a několik dní tak trošku cestuji po obchodech (jelikož tu není co dělat a mám za úkol obstarávat tetě nákupy). Navíc si potřebuji koupit boty.
Nudím se. Fakt se nudím. A zatím to vypadá, že mne domů pošlou až v neděli.
Dnes jsem vypravoval poprvé bratránka z domu, jelikož tetě se udělalo zle. Takže se dnes budu o Matěje starat já. Tréning na péči o vlastní děti?
Už jsem se zmiňoval, že nechci vlastní dítě? Nechci, aby zdědilo moje psychické dispozice. Zkrátka moji pitomou, zkurvenou nemoc, se kterou se snažím léčit a nedaří se mi to. Tedy daří, ale jen v jistých ohledech.
Vždy, když se mi připomene něco z minulosti, zhroutím se. Většinou se poté pokusím zabít, nebo něco obdobného. Nesnáším tyhle stavy, ale nedokážu jim zabránit. Stejně jako neumím zabránit tomu, že když jsem s Michalem, tak se rozbrečím.
Nenávidím svou minulost. Většinou mi připadá jako ten největší důvod zemřít.
Jsem strašně unavený.
Michal mne včera neskutečně vyčerpal. Takovým tím způsobem, že chcete ležet, spát a nevnímat okolí. Dokonce jsem spal i o půl hodiny dýl... a pořád jsem vcelku mrtvý na umření (pokud se to tak dá říct.
Takže *zív* jdu si lehnout.
Maturita - výsledky
Český jazyk: 1
Anglický jazyk: 1
Informatika: 1
Praktická zkouška: 2
Ekonomika: 4
Takže... genius tohototo roku *ha ha ha* odmaturoval. Spokojeně, šťastně a nadšeně.
A ta čtyřka ho jakože vůbec nesere :-)
Já chtěl bych být ten nejlepší jak nikdo předemnou,
tu zkoušku musím zvládnout sám
a trénink je věc má.
Celou zemi prohledám, půjdu dál a dál,
chci pokemónum rozumět
a jejich sílu znát.
Pokemon
to jsem já i ty,
můj osud nic nezmení
a můj příteli nej,
Svět se zdá být někdy zlej.
Pokemon
ruku v ruce jít,
tvé srdce i kuráž mít,
s odvahou se půjden prát
POKEMON
všechny chytit mám,
všechny chytit máš,
POKEMON.
Cats are everywhere
Svou. Roztomilou a mazlivou. Chápejte.. hladit, drbat za ouškama.. a tak.
Protože když už přemýšlím o tom, že si nechám na zátylek vytetovat obrys čičiny, je to se mnou fakt... jakože vážný! *O.o*
Mimochodem vzali mne na další školu... jo a pokud vypadám, že jsem strašně nepříjemnej microb, tak se omlouvám (hrabe mu z novejch antidepresiv - psychiatrička mu zvýšila sílu pilulek, když se jí v ordinaci hystericky složil a vykládal jí o tom, jak se chce zabít... s jeho psychikou je to furt špatný)
Cejtím se jak genius. Jenom mi to nijak zvlášť nepomáhá. Hnusný, co?
Ne, je mi prostě zle.
Ani tou genialitou se to nedá.. překopat. Fakt zle.
Jenže na zabití to prostě... není. Tady hrozí leda tak možnost se unudit k smrti. Ai to bude moje nový krédo.
Za tři měsíce se stěhuju do Brna. Pak to se mnou snad bude lepší.
Všechny vás miluju - a hlavně vás, co máte kočky a milujete je stejně, jako já! <3
čajování, stres, učení a absence klubíčka na hraní
A je pátek večer. Což znamená, že mám sobotu a půlku neděle se to perfektně naučit.. v neděli nabalit zbývající možné detaily... a v pondělí předstoupit před velkého šéfa čajovny a DOUFAT že se mnou opět nevyrazí dveře.
A pokud ano... alespoň jsem se dozvědět spoustu věcí o svých milovaných čajích.
Připravování podkladů k učení... o prázdninách! Je smrtonosné! Vážně.
Jeden by si řekl, že učení má po úterku za sebou.
Pochlubil jsem se vůbec výsledky maturity?
- Čeština: 9/9
- Angličtina: 36/39
- PC: Full (1)
- Ekonomika: 4
Velice.. zajímavé.
Tak snad brzo přijdou výsledky písemných. Přeju vám krásnou noc.
A pěkné sny.
Jdu škrabat Miyovité štěňátko s kočičími manýry mezi lopatkama. Tam to totiž absolutně zbožňuje!
PS: Ano, možná si jednou přestane hrát na to, že je rozmazlené kotě. Jen ho zatím v jeho šílené náladě nechte... MEOW! <3
meow meow!
... bože, tu gifku chcu použít už jako že FAKT dlouhoooo...
Ehm... máme nový design. Co mu říkáte? Je takový... meow!
*rozteče se*
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)