o.h. diary

... ten obrázek je prdel. Jo, já vím.

Chci jen říct, že se jdu učit (ha ha ha), protože dneska nematuruju (he he he) a na brigádu mne nevzali (hi hi hi) zatím alespoň ne (kiš, kiš!)
Budu se tam muset chodit zaučovat a pak se rozhodne zda mne vezmou nebo ne.
Bude to ještě prdel.

Zbývá mi kolem třiceti témat.
Teď dodělám čejinu a pak.. hurá na angličtinu. Stejně to zítra poseru *heh*
Ne, nemá smysl se smát, ani jásat.

Jo, a vzali mne na další vysokou. Sláva. hurá. Nízkej percentil taky dokáže umlít... něco málo. :-)

Tak, krásných devatenáct je za mnou. Díkybohu. Připadám si jako staroch. Uhm, nebudeme to dál rozebírat.
Mám pro Vás slíbeného Dmitrije. Jo, pořád mi to kreslení nejde, ale když on je tak rozkošný!
Jo, strašně rád kreslím.
Obzvlášť když u toho popíjím čaj za 700 kč. To se pak kreslí samo *smích*

Když mám ty narozeniny.. ať tu máte nějaký dárek - Dmitrije.
Mám v plánu na něm zapracovat. A udělat z něj maskota tohoto blogu. Třeba se mi jednou povede hpo namalovat tak, jak bych chtěl.

nejede mi klávesnice.
modlete se, aby mi otec nejakou koupil k narozeninam co mam za 3 dny, jinak porno nebude.
Takze az do odvolani stav neexistence.

Komu je to lito ruku nahoru. nebo radeji ne. Nechci si pripadat jako na plani bez jedinýho stébla trávy.
Nesnáším beton!

Ano, jak si všímáte, stále jedu na velice úsporný styl šetření baterie (většinu z vás to dovede k přemýšlení, co mám společného s ericsonnem a jednomu z vás to přinese ohlušující výbuch smíchu - a ano, karyu na gifce JE předlohou ericsonnka :-)); tudíž přísun energetických hodnot je zdárně nulový a mé poslední jídlo proběhlo v sobotu, kdy jsem se donutil do sebe narvat trochu číny (zbytek sežral pes).
A přesto místo toho, abych použil svou geniální mysl na čmochtění se v zásobárnách tohoto myšmi prolezlého hradu (buďte rádi, že jsem mne někteří nezažili v sobotu večer, protože to byl stav absolutního myšího šílenství spolu s čokoládou, což působí hůř jak extrémní dávka LSD s heroinem a kokainem dohromady)... stejně zas skončím na troše ohřáté vody a kapce nudlí. Ehm.

No, ehm, zpátky k podstatě článku - a já do sebe zatím dám trochu jablečné přesnídávky (někdo zmíní jídlo a je mu na blití). A hele - džus!


Jak o mne mnozí z vás vědí, zbožňuji čaje - a to hlavně sypané. Nedělá mi problém investovat do dokonalé konvice japonského původu i s hrníčky, ani do pravého japonského zeleného čaje, který se používá při obřadech a je zatraceně drahý.
Ne. To mi vážně problémy nedělá. Dokonce jsem schopen se naučit i správný postup při přípravě.

Občas je ale nutno použít obyčejné čaje - rozumějte pytlíkové - přestože preferuji ty sypané.
Takže s vaším ctěným dovolením bych se přesunul k tomu, co do sebe poslední dobou hážu s velkou radostí a úsměvem (bože, to zní tak strašně optimisticky, až to hraničí s pošetilostí, co?)

Tuhle krabičku mám nejraději!
Najdete tu:

• čistý bílý čaj
• jasmín a pomerančový květ
• hruška a hroznové víno
• jablko a citron

Z této kolekce absolutisticky zbožňuji hrušku a hroznové víno, kterýžto čaj je velice jemný a takový velice příjemně nasládlý. Jelikož já čaje nesladím, občas se mi o jeho sladkosti zasteskne.
Celkově hodnotím tento čaj velice povedeně - a tím myslím celou krabičku. Raději si kupuji tyto variace, neboť nechci, aby mne koupený čaj omrzel.

Ingredience:
kuřecí prsa
zelenina na čínu
kukuřice (naložená v plechovce)
rýže (dle chuti)
jarní cibulky
ceres na smažení

Koření:
paprika červená
paprika pálivá
chilli paprika
kari
sůl

Omáčky:
sójová omáčka (japonská)
tekutá chilli omáčka (pálivá)


Postup:
do hrnce s vodou na bodu varu vložíme sáček s rýží, vodu osolíme a zlehka ochutíme kari kořením. vaříme tak dlouho, aby byla rýže velice měkká, ne-li rozvařená - zkrátka taková, aby se snadno nabírala na hůlky. případně můžete použít speciální rýži.
z kuřecího masa odstraníme všechno, co tam nechceme mít a nakrájíme ho na tenké dlouhé nudličky. nudličky vložíme do misky a posypeme kapkou kari (ne příliš), trochou chilli koření (trošičku), dále stejným poměrem sladké papriky a pálivé papriky. 
maso v misce zalijeme jednou polévkovou lžící japonské sójovky (nebo té, kterou máte zrovna doma, já používám japonskou) a dle chuti chilli omáčkou. maso řádně promícháme spolu s kořením.
měly by vzniknout rudé nudličky.

na pánvi rozpálíme trochu větší porci ceresu (tolik, aby se v něm nudličky napůl topily) a dáme smažit kuřecí maso. smažíme do okamžiku, kdy se maso mírně stáhne s trochu scvrkne. poté přidáme ZMRAŽENOU zeleninu. pokud dáváte čerstvou, zalijte směs v pánvi kapkou vody. přidáme asi polovinu obsahu plechovky kukuřice.
smažíme do doby, dokud se nevypaří všechna voda - v případě nutnosti dochutíme směs chilli kořením nebo pálivou paprikou. můžeme použít i chilli omáčku, která je často vhodnější. jakmile směs odstavíme z plotny, přisypeme zbytek kukuřice a pečlivě promícháme.
uvařenou rýži smícháme s nadrobno nasekanými jarními cibulkami a máme hotovo.

Servírujeme zvlášť rýži a zvlášť masovo-zeleninovou směs (případně na talíři se může jídlo smíchat) s hůlkami a zeleným čajem, případně vodou či džusem.

PS: v  případě, že máte raději masitější pokrmy, můžete na konci všeho nalít na pánev asi 100ml vody a přidat k masu rýži. To vše ochuťte kořením s příchutí oblíbeného masa (já použil grilované kuře). nechte vodu vyprchat a dbejte na to, aby se rýže nádherně zbarvila. 

Poslední dny.. mi je zle.
A tím myslím, že je mi zle nad rámec normální nevolnosti, což je... i pro mne atypické. Neschopnost jíst a pít?
Dnešní přísun tekutin : 0
Dnešní přísun potravin : pár kousků sušeného banánu
Kdybych měl takto rozepisovat každý den, asi bych na tom vyšel podobně jako sirotci v Africe.
Následky: motání hlavy, závratě, nevnímavost, špatný spánek, bolesti těla, flegmatismus.. (nebudu pokračovat, prostě je to debilní a odporný)

Hm.. konečně jsem si udělal rozpis na učení. Každý den se musím naučit 10 témat (nádhera), což dělá cca 100 stran každý den - jinak se prostě na tu maturitu nepřipravím a nakrásno proletím. Ne, je mi hodně dobře.
Takže ode dneška začínám - zátěžový test na vcelku lehkých až těžkých věcech.
Ne, nezvracím! Nezvracím!


Inu, celkově je těch témat asi 90. Strašně moc mne to uklidňuje... fakt... *výbuch smíchu*
Bože, chci psát!
Jenže nemohu - musím se teď týden soustředit, abych pak měl zbytek nějakých dalších pár měsíců klid a pohodu.
Cože? To neee!
*jo, asi nějaké takové jsou reakce*

Dobře, dobře... psát svoje porno (na které je vždy hrdý a tak se jím tasí kde jen může) budu po večerech. Líbí se vám to? Jo, zabijte mne raději hned.

Jinak.. je mi lehko... *říkal tu někdo slovo - nesnesitelná lehkost žití?*. Jo a v menu (se kterým jsem si tak hrál, až je nechutné) se můžete kouknout na můj nedokončený wishlist knih, co si nutně POTŘEBUJI koupit. A nějaké info o mých narozeninách. Přijde tam někdo z vás?

Bude to buď 9.tého června, nebo až následující sobotu (16týho)
Komu z vás - kdo přijdete - vyhovuje jaký termín?

PS: dvakrát to slavit nebudu...

Čas: 1-2 hodiny
Potřebné prostředky: šampon; maska na vlasy; ručník, vhodně teplá voda, trpělivost; kartáč

Dá se říct, že s těmito prostředky dokáže krásné vlasy (alespoň na pohled) vytvořit každý. Otázkou je, zda jsou tak krásné a zdravé jak se zdají i zevnitř.

Vzhledem k tomu, že má posedlost vlasy je známá snad každému, kdo mne zná, rozhodl jsem se napsat tento vcelku krátký a snad poučný článek o tom, jak se o vlasy starat. Přeci jen, mám v tom nějakou tu praxi.

Upozornění: V tomto článku se nebudu zaměřovat na styling (tomu vyhradím samostatnou jednotku) ale na mytí vlasů a péči o vlasy po umytí. Není to žádný oficiální návod, pouze moje zkušenosti sepsané do vět. Doopravdy jsem na žádného kadeřníka, či něco takového, nestudoval, a ani studovat nehodlám.


Obsah kapitoly:

• základní péče
• mytí vlasů
• sušení vlasů

základ péče
Základ zdravých vlasů jsou kvalitní kosmetické přípravky, dobrý kadeřník a vhodně volené barvy na vlasy (pokud takovou chemoterapii vlasům dopřáváte). Bez mučení se přiznám, že já ano. Jsem totiž takový drobnější vlasový rebel. So...
Hned ze začátku se přiznávám, že mám také skvělou kadeřnici, a proto se domnívám, že kadeřník je základem všeho. Jistě, vlasy jdou opidlat i doma, nicméně kadeřník má ty správné nůžky, které netřepí konečky (jako většina nůžek, které jsou k dostání v běžných obchodech). Zacelí konečky a díky tomu se konce vlasů netřepí - nebo alespoň ne tolik. Takové nůžky mohou stát desetitisíce, proto nepředpokládám, že nějaké takové doma budete mít.
V mém případě - při barvení vlasů - je vhodná návštěva kadeřníka každý měsíc. Vlasy na vlasy je také dobré nestřídat a držet se alespoň nějakou dobu jedné a té samé. Nyní nemluvím o barvách z obchodu! Pokud chcete zregenerovat své vlasy a dát je do pořádku, je tato strategie nejvhodnější. Barvy u kadeřníků jsou nesrovnatelně kvalitnější a vlasy neničí, nýbrž regenerují. Například barvy, které používá moje kadeřnice ještě k tomu nádherně voní, takže i týden po návštěvě po každém umytí vlasů z nich cítím tu neuvěřitelně sladkou, mazlivou vůni.


Další z potřebných faktorů - pokud chcete o vlasy pečovat a vůbec nevíte jak - je zeptat se kadeřníka, co s nimi. Obvykle vám dobře poradí a doporučí i vhodné přípravky.

mytí vlasů
Pokud jste tedy udělali vše, co bylo ve vaší moci a myslíte si, že už víc nesvedete, můžeme přejít k dalšímu bodu - mytí vlasů.
Připravte si šampon a masku na vlasy; ručník

Výběr kosmetických přípravků:
Většinou je vám doporučí kadeřník - občas je i možnost nakoupit přímo u něj. Pokud mu věříte, není lepší varianta. Rozhodně se vyhněte většině šamponů na trhu v drogeriích. Obsahují silikony a další látky, které nejsou vhodné. Jistě, vaše vlasy jsou po nich lesklé a hebké, ale nejsou zdravé.

Výrobky, které používám já:
Šampony:
Značka: longbeauty
Typ: yogurt&milk proteins (regenerační šampon pro zničené vlasy); germs of wheat (pro zlepšení stavu konečků vlasů)

Vlasové masky:
Značka: longbeauty
Typ: yogurt&milk proteins (regenerační šampon pro zničené vlasy)



Přiznám se, že jsem zpočátku tuhle vlasovou kosmetiku nesnášel, protože nepůsobila na oko tak "hezky" jako ta obyčejná z drogérií. Ale časem si na ni vlasy zvykly a já téměř dokážu cítit, jak trpí, když použiji něco jiného. Občas to samozřejmě udělám, neboť je třeba šampony vystřídat (tzn. dvakrát je umyji v levném šamponu a poté 10x - 15x v tomto)
Šampony ani masky nejsou zrovna nejlevnější. Nicméně tato balení mám už od vánoc? Tzn. 4 měsíce a stále je v nich polovina (pokud nepočítám masku, té je méně - a brzy si budu kupovat novou, trochu jinou)
Pokud máte zájem, mohu Vám poskytnout odkaz na stránku, kde si můžete vybrat šampon dle vlastních potřeb a pokud byste měli zájem o nějaký šampon či masku, mohu vám jej objednat a zaslat poštou. Pro mne to doopravdy není žádný problém.

Můj postup při mytí vlasů:
a) Pečlivě smočím vlasy v příjemně teplé vodě (každý dle vlastní potřeby).

b) Použiji šampon "germs of wheat", neboť poslední dobou - po zimě - mám problém s roztřepenými konečky, potřebuji je spojit a zacelit. Šampon pečlivě smyji.

c) Použiji šampon "yogurt & milk proteins" od kterého mám i masku. Tento šampon absolutně dokonale voní a dokonce i vypadá jako jogurt. Miluju ho! Opět řádně smyji.

d) Použiji masku na vlasy - vezmu jí na své polodlouhé vlasy asi tak hrudku, která pokryje všechny moje prsty dlaně a nanesu do vlasů. Dám si pozor, abych pokryl všechny vlasy a pak je začnu třít mezi dlaněmi. Tím masku dostanu do vlasu a ona začne i pěkně pěnit a je s ní lepší práce. Nechám ji na vlasech cca 5 minut (obvykle mezi tím znásilňuji svůj xicht žiletkou). Ohledně vymývání dám pozor, aby byla masky vymyta od konečků a povrchu hlavy (dělají se tak lupy). Na konečcích vlasů může troška zůstat. Poznáte to podle toho, jak se vlasy chovají, jak jsou jemné, či mírně drsnější. Chce to praxi.

vysoušení vlasů
Obvykle to tak nevypadá, ale vysoušení vlasů je jedna z nejdůležitějších věcí při péči o vlasy.
Vlasy jsou po mytí neskutečně náchylné k tomu, aby se velice hrubě poškodily, proto je třeba s nimi zacházet velice šetrně.

Já je obvykle ihned po umytí schovám do ručníku, který smotám do turbanu a nechám je v něm a jejich teple asi tak hodinku. Rozhodně je ručníkem nevysouším a ani nijak neprohrabuji prsty - poté nechám vlasy volně uschnout a teprve až jsou suché, je začnu pročesávat.
Pokud ovšem nemám čas, tak na ně ten ručník vezmu a mačkám je v něm. Rozhodně je nesuším obvyklým stylem, kdy se hodí ručník na hlavu a začne se jím jezdit divoce po vlasech. Ne. Vezmu pramen, zabalím ho do ručníku a ručník mačkám. Tím se voda z vlasů dostane do látky a vlas se nijak neporuší. Jakmile jsou vlasy suché tak, jak to nejvíc jde, vysuším je fénem ( s co nejnižší teplotou - horko umytým vlasů neskutečně nesvědčí)

Nesnáším svou matku.
To jak se ke mě chová. Jako bych byl nějaký kus špinavýho odpadu.
Ne, že bych nebyl zvyklej. Jen nechápu její chování ve smyslu: "Teď budu pět sekund mluvit jako hodňoučká maminka, potom budu dalších patnáct vrčet jako buldok a to dítě se bude chovat normálně". Vážně nevím, zda si to představuje zrovna tak.
Ve mě to už vzbuzuje leda tak letargii. Hlubokou. Zbytečnou.

Doufám, že ve středu budu moct konečně zmizet do Boskovic. Sice to bude znamenat, že se tu budu vyskytovat dvě hodiny denně, ale... koho to štve? Nikoho.
A taky to znamená že dle svých rodičů uteču z domova. Takže nebudu mít co jíst. Mám přibližně 11 korun na účtě. A bankomat vám 11 korun nevydá. Asi sáhnu do rezerv.
Což značí, že si je budu muset vzít sebou.

Ach jo.

Alespoň, že žízní neumřu - už jsme zjistil, jak se v Bozaku na bytě zapíná voda...

Fotky pod perexem :-)

Jsem neskutečně unavený.
Včera jsem šel spát kolem třetí ráno. Mám strašnou hrůzu z chození spát po dvanácté večerní. Nevím. Prostě to tak je už od doby, co si pamatuji. Nejspíš se za to zasloužil i dům, ve kterém vyrůstám. Vždycky se mi zdál opředený neskutečně děsuplným tajemstvím.
Ale to jsem byl hodně malý. Tři roky? Jenže ta hrůza se rozhodla přetrvat dodnes. Nechutné.

Zjistil jsem, že mám strašnou spoustu gif obrázků pro články, ale vždy pro každý článek hledám stejně nový obrázek. Kdo ví proč. Zřejmě setím hledám odreagovávám. Takže dneska prostě zvítězil Takeru.

Jo, rozhodl jsem se poprvé v životě uspořádat narozeninovou párty. Svou. V Maid Café v Brně. Chce někdo přijít? Vím o Scope… bylo by to na konci května o nějakém víkendu, na kterém se dohodněte vy. Mohu dát několik úchvatných tipů na data, to ano.. ale to až později.
Musím se ozvat ještě pár svým přátelům.

Jo, zjistil jsem, že včerejší hysterický záchvat pláče nedopadl zas tak hrozně. Rozmlátil jsem na padrť jen mlínek na chilli papričky. Ruka nájezd tupých nožů přežila celkem obstojně – je jenom celkem červená. A psychotické kresby zůstaly na papírech a neposunuly se na podlahu. To už by se mi blbě vysvětlovalo, proč je na koberci hora rudého lesku na rty a čmáranice od tužky.
Musím tu uklidit, než pojedu domů. Jo. Ve dvanáct.

Hm. Ve čtvrtek zase maturuji. A tentokrát se na tu musím připravit. Takže dnes nemohu jít spát, pokud mám zítra vážně v plánu jít ke kadeřnici. No, jsem u ní objednaný. Vlasy s délkou mírně pod lopatky jsou… dlouhé. Chce to černou a střih o délce nanejvýš pěti centimetrů. A znovu vyholit polovinu hlavy.


S tím, že se semnou matka pak bavit nebude, jsem… smířený? Jo, dá se to tak říct. S těmi dlouhými vlasy vypadám jako panenka na hraní. Nebaví mne je česat.
A jsou zničené od toho, jak jsem je minule odbarvoval. Potřebují zase ostříhat, aby byly krátké a já mohl experimentovat. Strašně rád experimentuju se svým hárem. Je to pro mne povzbuzující. Velice.
Jen rodiče mi vždycky zkazí veškerou tu nehranou radost z nového vrabčího hnízda. Dobrá, možná do těch vlasů dám nějaký krvavě rudý pramínek. Ale stejně.. chtěl bych tu patku na vlasech zelenomodrou. To se udělá později xD. Jo. Ve předu plánuju patku. Pak vám sem hodím fotky.

Cítím se strašně zle.
Prostě to strašně bolí. Všechno. Hlavně minulost. To vše, co jsem v ní prováděl. Za poslední dvě hodiny mne už napadlo asi třikrát, že by bylo nejlepší se zabít. Aby si už nikdo nepamatoval. Hlavně ne já. Vážně to hrozně bolí.
Vím, že lidem, které nazývám přáteli, bude má smrt ukradená. Upřímně tomu věřím. No, možná si povzdechnou. Scope nad tím, že ji teď nebude nikdo objímat. B že s ní nikdo nebude rozebírat ptákoviny a Chňachma... ta si brzo najde na psaní někoho jiného. Na internetu je spousta takových pošuků, co vlezou do čehokoliv.

Občas strašně bolí, že nemám komu ty srance kolem říct.
Chňachma se tváří, že ji to nezajímá. B s tím otravovat nehodlám, neboť ta má problémů dost. U Scope jeden neví, zda se mu za to vše následně nevysměje. Jo, to oslovení: drama queen stále ještě bolí.
Celkově tyhle sračky o bolesti jsou na nic.

Zas se mi spustily žaludeční potíže. Já vím, mám je už hezky dlouho. Jenže já fakt zatraceně nerad zvracím a ty křeče teď ve vlaku se zkrátka nedaly přežít. Dobře, daly, jinak bych tu teď nebyl a nepsal tyhle zkrvený hovadiny.
Nesnáším rána, kdy se probudíte a první co děláte je, že zvracíte. Nesnáším dny, kdy je vám odporně a musíte se tvářit usměvavě. Musíme? Jak řekla dnes Scope – jde o to být zdvořilej.
Jako by mi vadilo, co si o mě lidé myslí.
Dávno jsem rezignoval.
Nevadí mi vyjít ven z totálně mastnou hlavou. Nevadí mi jít ven s tričkem naruby či obrácene, rozcuchaný, neodlíčený, s velkou dírou na ponožce.
Názory ostatních na mě jsou mi putna. Ukradené. Nezajímají mě. Ti kolem jsou odpad a já jsem ještě nižší než oni. Vážně si tak připadám – jako nicotný smítko na stole, co nakonec spadne na zem a bude zadupáno do podlahy. Nakonec tam skončím.

Ne, netěším se na to.
Ale nemohu brečet. Ty vyjekaný prášky mi v tom brání. V projevech citů. Takových, které něco znamenají.
Chybí mi city. Vlastní žádné nemám a od ostatních je nedostávám.
Ignorace. Nezájem. Odtažitost.
Největší dárky pro mne tohoto století. A stejně ty lidi mám rád. Zvráceným způsobem, ale je to tak. Protože jsou jediní, které mám. Smutné je jen to, že já nejsem jejich jediný. Jsem jen jeden z mnoha. Nevadí, když zmizím.
Ale když zmizí oni? Jo. Bolí to. Kurevsky. Vždycky mám pokaždé pocit, že se nezvednu – dokud závislost nezmizí.

Bolí to tak hrozně moc.
Být sám v pokoji a řvát. Nikdo mne neslyší.
A kdybych stál na náměstí plném lidí, nikdo se neotočí. Je to jako tmavá koule ze které se ne a ne dostat. Asi si za to mohu sám. Jak říká matka: „Moc tomu nepodléhej!“
Ty slova dokážou strašně povzbudit.

Fajn, už brečím. Aspoň něco. Asi by nebylo moc slušné, kdybych se rozbrečel ve vlaku. Seděl u mne týpek, co sebou stále házel do rytmu hudby. Tak by si asi nevšiml. A venku plakala obloha. Mám strašně rád déšť.
Jen kdyby mi nepřipomínal lidi, které jsem měl rád. Jo, jenže bez bolesti není krásy.

Zprovoznil jsem vodu. Alespoň nějak mohu spláchnout zvratky. Škoda že tak snadno nemohu spláchnout sebe. Mám jen jeden pytlík čaje a celou noc. Žádná antidepresiva. Možná je to dobře.

Kdo ví, co obsahuje dědova lékárnička…?

Poslední dny byly extra náročné - i pokud pominu prospanou neděli a včerejšek přetrpěnej s migrénou, stavy na zvracení a omdléváním. Všechno se dá přežít.
A ano, vím, že tu na to kapku kašlu - ale myslím, že vzhledem k okolnostem k tomu mám vcelku dobré důvody. Prostě se mi na tento blog čas od času kašlat chce. Třeba si všimnete, že je tu nový design?

Asi vám již došlo, že mám rád Takerua - koneckonců první design byl také s ním.
Podle mne je to absolutně úžasná osobnost. Mnozí lidé ho nemají rádi kvůli jeho vystupování. Prý je až příliš sebejistý a nesnáší, když je pozornost upřena na někoho jiného, než je on sám. Mě to nevadí. Myslím, že je to jeho způsob, jak se vypořádává s vlastními vnitřními problémy.
Každý je nějaký. Já nehodlám odsuzovat. Pouze obdivovat.

Milovat pro něj samého. I tak by se to dalo nazvat.
Přestože jeho hudba je něčím, co příliš nemusím - což přiznám otevřeně a bez vytáček.Nikdy nebudu fanoušek hudba SuG. Ale myslím, že mohu být fanoušek Takerua.